Dnes

Ne za mesic, ne za tyden, ne zitra... DNES! V kalendari opravdu stoji 2.7. Otocili jsme stranku a jsme ve cervenci. Zda se mi tak nedavno, co jsem otocila stranku ze srpna na zari. Tak nedavno, ze se jen tezko veri, ze uz je to tady, ze tohle je konec. Pomalu ale jiste konci moje Canadian experience, asi nejvetsi experience v mem dosavadnim zivote. Kde jsou ty casy, kdy jsem sedela v pokojiku na posteli, smutne koukala na fotky, pohledy a obrazky vylepene na ted bile a prazdne zdi, hledala silu a odvahu, poznavala, seznamovala se. Jako by to bylo vcera, co jsem vybalila a vyskladala veci do skrine, zaplnila supliky. A pritom jsem pred chvili sedela na kufru, abych ho zapnula a nasledne snesla mega velkou plnou hokejovou tasku dolu ze schodu. Ne, tohle je konec. Jedu domu. Domu, tam, kde je opravdove doma.
...
Zda se mi, ze mi z toho praskne hlava.. Spousta veci, na ktere nezapomenout, nervozita, cestovni horecka stoupa.. Je to tu dira, Val-Morin, domecek v lese, zadne autobusy, lide, kteri o sobe vi vsechno, sousedi, co se trumfuji, kdo ma hezci zahradku.. Ale do haje, mam to tu rada! Bude se mi to zatracene chybet! Pamatuju si, jak jsme se loucili na letisti s rodicema, jak jsem se loucila se segrou pred odjezdem do Norska. Vim, jak mi bylo, odjizdet.. A verte mi, vazne se tesim na moment, kdy je zase vsechny uvidim. Po dlouhy dobe si to budeme moct vsechno rict, nebudou jen telefony. Budu s nimi, doma, zpatky. Kamaradi.. nedokazu popsat, jak se tesim, nedokazu popsat, jak je mi tezkou loucit se s temi, co tady mam. Jsem mezi dvema svety.. dvema svety, ktere jsou tak rozdilne a tak daleko..
...
Musi to tak byt.. Je to cast cele experiance. Budu to tak brat. Jen si zacinam rikat, jestl iten zacatek roku je opravdu to nejtezsi.. zacinam pochybovat.. Z nekolik malo okamziku jedeme na letiste a za nekolik vic okamziku vystupuju Praha Ruzyne. A neco mi rika, ze me jeste par emotivnich scen a pocitovych zaiztku ceka.
...
At je to jakkoli, cast meho ja je kanadska. A vzdycky to tak zustane. Ikdyz budu daleko za oceanem, me kanadske ja bude stale se mnou. Treba se mi bude styskat mene..
Tenhle rok mi dal hodne. Nevycistlitelne moc. A to moc ve mne zustane. Navzdy!
...
Cestovni horecka stoupa, jsem nervozni, tesim se...
...
I'm going home, the place where I belong...
...
Uz letim, 3...2...1...