Stromečky, šéfredaktor a perníčky

Stromečky na Mísečkách, celodenní anglická naljevárna, esej a třídní straz, rozhovor s šéfredaktorem, běhání a další eseje, cukroví, volejbalový turnaj a další eseje, perníčky a termín v autoškole. Hehe, a v diáři tohle všechno na v posledních 14ti dnech. Jojo, už se zase vracíme nohama na zem, už se zase poznávám. A musím říct, že jsem takhle mnhem šťastnější, je to paráda!

Začalo to rozhodnutím last minute, vzdala jsem se sice nostalgie Velkého sálu, ale stálo o za to! Málem jsem sice umrzla a zapadla v závějích cestou pro běžky, ale nakonec i navzdory kalamitě jsme šťastně dojeli. Setkání vítězy Bike Adveture bylo dobrým znamením, že by stejná krevní skupina? Konečně? Není možná! Nemohla jsem tomu věřit, a to byl teprve začátek. Čtyři dny mi konečně někdo řekl, že šoupat nohama a šupat nohama je rozdíl a že žádný čáp na hnoji ani žádné pejsek čůrá. Vymrzlí z -15ti se všichni nafurtovali večeří a teplou polívčičkou, a pak v sedm trenérka velí vzhůru do běžek. Šílenství? Ne, nejdřív se jen težko věří, že by to někdo mohl myslet vážně. Ale jo, za chvilku už klepeme kosu před chatou. Vyráží se běhat stromečky. Nejřív sfrčet dolů, stopou z kopečka do tmy, a pak výběh nahoru. Hezky jako fretka nožku před nožku. Potom už zasloužená hospoda a cestou zpátky noční sáňkování. Jé, to mě zábl zadek! Ale stálo to za to. Sníh se třpytil, já jen v tričku a v bundě, ale co by čověk neudělal pro legraci, že... Dokonalé. Zpětně se mi zdá, že jsem tehdy byla zase po dlouhé době šťastná. Tak jako uvnitř, jak to má být. Úplně mě to pomyšlení hřeje u srdce :)

Asi tak jako dnes, kdy jsem stihla dopsat esej, jít běhat - samozřejmě, nejlepší část dne, bylo nááádherně, sníh se třpytil a funění mi dělalo obláček u pusy. Byla jsem tam nahoře, na skálách, dolů sice trochu jako koza na ledě, ale stojí to za to, paráda, člověk se cítí tak volně, svobodně... Přednášel nam Michal Kubal a horečně nás ujišťoval, že choleru bychom od něj chytli jen kdybychom sahali na hovínka, takže snad v pohodě...

Už na vás lezou vánoce? Dneska jsem zmákla, s pomocí pravé ruky sister, dva druhy cukroví! Taková turbo myš, hehe. Máme perníčků, že bychom z nich mohli postavit pořádnou chaloupku, možná i několikapatrovou. Kdypak, to se sní, cukroví se nám ještě nidky nezkazilo. I když pamatuju, že jednou jsme jedne druh měli až do velikonoc. Byly to takové mrkvové ovesné hrudky, ale nikomu moc nchutnaly. Teda kromě mě, že.. já vím, řekli byste já a moje chutě...

Každopádně ale Vánoce tu jsou co by dup. je to prima, ne? napsali jste si ježíškovi? Já ne.. ještě ne.. a nevím, jestli to vlbec stihnu..blbý, co... Asi teda nic nedostanu..:(..To nevadí, už se těším, Vánoce jsou prima. Hlavně když je sníh. Jen občas si říkám, že je to děs, že už je prosinec, že už jsou další Vánoce, nebyly nedávno? Ech jo, vždycky si vzpomenu jak Barbara v jednom mailu psala: Time flies! Enjoy! Nikdy na to nezapomenu. Právě proto má mna tento týdne naplánovaných deset tisíc aktivit, vždyť přece enjoy, ne? No, hlavně budu muset opět zpravidelnit ventilaci mých mozkových pochodů sem, když se toho sejde takhle víc najednou, je to celé zmatené a vlastně vůbec neřeknu to ,co bych chtěla, potože už je pozdě a chche s emi spát a taky proto, že už to není tak aktuální a vbec, je to lepší napsat bezprostředně. Jenže když má k tom učlověk psá ještě eseje a kdesi cosi, do háje, zase jsme tam, kde jsme byli... Ale nevadí, nepropadejme panice ani depresím, všechno se stihne..

No, ale aby tenhle přípevek nebyl jen zmateným výčtem a vychrlením nesouvislých informací, což ostatně asi je a ani tenhle rádoby učesaý zvěr ho moc nezmění..ale jen jsem zkrátka chtěla říct, že je mi dobře, že má dobrou náladu, že sice jsem ve stresu, ale vlstně v pohodě, že se mám fajn, že jsem potkala bezva lidi a že se teším na vánoce. Že mám radost, že je zima, i když teď je mi už trochu moc zima, a tak musím jít zavřít okno. A vůbec, stačilo tak málo a jsem štastnější.. prostě jsem chtěla říct, že jsem v pohodě. A je jedno, že se mě na o nikdo z vás neptal!