Jak jsme si hraly na popelare...

Jsou zkratka veci, ktere se vam v Cechach nestanou. Jednoho podzimniho vecera jsme s Elaine byly povolany k nocni misi, ktera se trochu zvrhla v ctvrthodinu temer konstantniho smichu. To, jestli situace byla opravdu vtipna bych radsi nechala stranou, nicmene - o co vlastne slo? Chlupate zviratko zvane myval nam vlezlo do popelnice. Fakt, ze chtel mlsat zbytky asi 3 dny starych chlupatych zelenych spaget by mi asi vubec nevadilo, kdyby u toho nebyl tak nemotorny. Jak se tak vrtal v hlubinach odpadku, popelnici prevrhl. Naraz pravdepodobne zpusobil dostatecny otres na to, aby mily myval usoudil, ze mu to pro dnesek stacilo, a tak se vytratil nekam do tmy. A pak uz prisla rada na nas. Ne ze bychom se na nasi misi tolik tesily, sbirani odpadku lepsi nevedet jak dlouho starych precejen neni moje hobby, ale v zasade jsme nemely na vybranou. Rekla bych, ze pomerne kreativne jsme si kazda vytvorila takovou improvizovanou lopaticku z polystyrenoveho podtacku a zacaly bagrovat vsechny vysypane odpadky, pocinaje zbytky nedojedenych spaget s elegantnim zelenym chlupem a konce cimsi nechutnym neznamo cim... Byla nam kosa, polystyren se ukazal jako dosti nekvalitni material na vyrobu bagrovacich lopaticek, odpadky nebyly dvakrat vonave, ale i tak jsme se pri plneni naseho ukolu pobavily. Clovek by nikdy nerekl, jak malo staci ke stesti.

Takze kdyz jsem se pak se smichem nahrnuly do tepla obyvaku. Sophie koukala, jakoby rikala:
,, Kdyz jste se u toho tak dobre bavily, klidne vam tu popelnici prevrhnu znovu a muzete pokracovat..."

Sranda sranda, ale ctvrt hodinka hrani si na popelare ve tme mi stacila. Popelareni vazne neni job pro me!

Kdo by kdy rekl, ze listopad a metr snehu jde dohromady?

Nevericne jsem listovala strankami kalendare. Bylo opravdu 29.11. Na to, ze tu cas bezi hrozne rychle uz jsem si docela zvykla, ale fakt, ze tady mame metr snehu, kdyz tu jeste nemame ani prosinec, mi stale prijde neuveritelny. Ostatne nejsem sama, mistni jsou take dost vedle, a kdyz je mimo misu i nefalsovany Kanadan, ktery zije v "tyhle kose" cely zivot, uz to neco znamena...

Nicmene rozhodne to neni na skodu, dlouhe podzimni vecery stravene koukanim na filmy nebo poslouchanim kapek deste, jak bubnuji na strechu, se po urcite dobe stane az prilis dlouhe, bajecne se na to hodi francouzske (vlastne mozna spis quebecke) - C'est plat! Takze, ikdyz si rano stezuju, ze musim opet vyhazet cesticku, ktera pres noc zapadla snehem a ze musim lomcovat s primrzlym vikem od popelnice, abych ho v tech -12 stupnich vubec odklopila, jsem vlastne spokojena, ze zima prisla uz ted.

Ostatne dnesni bezkovani jsem si vazne uzila, slunicko a snih jako tisice zrcadylek, upravene bezecke trate, zkratka idylka. Ale kdyz si clovek rekne, ze jsme teprve v listopadu, skoro to nedava smysl. Stejne tak jako kdyz vam povim, ze zitra me ceka prvni den na prave kanadske sjezdovce, s mym novym lyzarskym vybavenim a doufejme, ze i se slunecnou idylkou jako dnes. A ze budu mit lyzovani az po krk, kdyz sezona konci az 15. dubna? Mozna, kazdopadne to nic nemeni na tom, ze si hodlam listopadovy snih uzit.

Celkove by se to dalo shrnout do anglikeho vyrazu - It's crazy, ale nezapominejme, ze Kanada je bilingvni, takze francouzsky to u vsichni vystizne nazyvaji - C'est fou!