Nedělní ráno

Bylo brzo ráno, nebo teda aspoň na to, že byla neděle ráno... Venku bylo svěže, sice trochu chladno, ale sluníčko slibovalo svými vyhřátými paprsky krásný jarní den. Pravda, ze všeho nejvíc jsem se těšila na svého červeného kamaráda curaprox, co mi stojí v koupelně, ale musím si přiznat, že na to, že jsem spánku nedala víc než 3 hoďky, byla jsem ještě celkem fresh... Bylo prima jet v metru bez od sladkého lepivého salka upatlaných rukou, ale nutno říct, že o mnoho méně legrace. Když si zpětně vybavím, jak jsme vezly, sice na dvou, ale obou zalepených, talířích vezly náš výtvor v podobě palačinkového dortu, musím se ještě těď pousmát. S nerezovou miskou jako poklopem připomínající spíš pečené kuře než sladkou narozeninovou odměnu jsme udělaly sladké kaňky v metru, pobavili dva mladíky s plyšovým krokodýlem, co měl fialové Crocsy, no a pak konečně dorazily, samy dost sladké od odkapávajícího salka. Každopádně, abych se vrátila k tomu nedělnímu ráno, jaro bylo ve vzduchu. Žluté narcisky u nás v květinářství atmosféru jen podrthávaly. Skoro jsem si jednu koupila, jakou jsem měla jarní náladu. A pak mi to přišlo takové hloupé, tak jsem jen prošla kolem.. O pár metrů dál mě to rozhodnutí mrzelo, málem bych se vrátila, ale ne.. Říkám si, že třeba jednou mi tu narcisku někdo koupí. Přijde domů na nedělní snídani, venku bude jaro a sluníčko a mě na stole ve vázičce bude stát kytička... Jojo, pánové, máte to jednoduché, udělat nám, slečinkám, radost...

Žádný bílý cucek, přece dvojitá šroubovice!

Asi patnáct lidí, z nichž o hlubiny biologie jsou osvíceny asi tak dvěma jedincům, se nadrženě nahrnulo do novotou stále zářící genetické laboratoře, místnosti pýchy našeho ústavu. Během několika málo okamžiků se rozličné barevné modely značně zuniformizovaly do podoby bílých laboratorních plášťů, studenti zaujali pracovní pozice, a kdyby přišel fotograf, možná by mu podle fotky věřili, že jde o vědecké pracovníky. Avšak takovému kameramanovi nikoli. Obzvlášť když chlapci nadšeně testovali pružící jezdící židličky a dívky měly velké dilema, jakou velikost gumových rukavic zvolit. Jestli byla profesorka vyděšena levostí některých borců při zkušením nabírání objemů cvičnou pipetou, nedala to na sobě statečně moc znát. Na velké obrazovce na stěně nám promítali prezentaci s obrázkovými doplňky celé akce, která nás čeká, avšak pro mnohé z nás, obzvláště ty, kteří celý loňský rok nedávali pozor a písemky napsali v zásadě jen díky svému sousedovi, to byla trochu čínština. Nutno uznat, že je to ale prima, když tomu někdo rozumí. Na druhou stranu si člověk musí říct, že nemůže znát všechno, genialitu už nám vyčerpal Einstein... Konečně jsme přešli k činům, přesně podle návodu celá třída na 30 vteřin ztichla. Každý totiž žmoulal vnitřky svých tváří, okusoval sliznici a vytvářel sliny, které během následujících několika okamžiků mísil s destilovanou vodou. Vskutku báječný pohled na patnáct osůbek koncentrujících se na kousání vnitřku tváří. A pobaveníhodný hlavně ten, co následoval - celá třída si vyplachuje pusu, chlapci samozřejmě souteží, kdo kapalinuv ústech napění víc... Zlatým hřebem je přemísťování objemu tváří do popsané zkumavky. No, vskutku důstojný pohled! Pěnivá změť slin a vody vypadala samozřejmě velice vábně, další důvod k rozruchu ve třídě - každý chtěl prosadit, že jeho ústní prasárna je tou nej. Následující úkol se zdál být bezproblémový, jiné to bylo s inkubací na 10 minut. Když po uplynulém limitu začaly s minimálními časovými odchylkami pípat veškěré stopky umístěné u každého z pracovních ploch, propukl zmatek nejprve ve třídě, ale hlavně u vyndávání ohřátých zkumavek. Zbývalo už jen zalít až po okraj smradlavým ledovým alkoholem a pár minut nechat usadit. A byl tam. Bílý cucek, uznávám, zatočený do spirály, ale dvojitou šroubovici mi to připomínalo se zapojením trochy fantazie. Každý svůj bílý chomáček přenesl do malé lahvičky se šňůrkou a pak hrdě opouštěl laboratoř. S vlastní DNA na krku...

Den poté

Jak se to tak mohlo stát, že to tak rychle uteklo? Stále mi to nejde do hlavy. Ale včera ráno jsem měla jiné myšlenky, než hledání odpovědi na tule otázku. Abych pravdu řekla, měla jsem co dělat, abych se nepokecala jogurtem, jak se mi klepala ruka. Žaludek jsem měla sevřený, že už nic dalšího nepřijímá hlásil ještě před tím, než na jeho dno plesknul první kousek ananasu. Nutno říct, že jsem byla méně zelená než tehdy před rozdílovkama, ale i tak, nic moc, co vám budu povídat. Jsem na sebe zvědavá za těch pár týdnů.. (mimochodem, nějaký drahoušek od nás dnes prohlásil, že nám zbývá pouhopouhých 21 školních dní...je to divný pocit..) Světe div se, ale měla jsem na sobě sukni!...abych nezapomněla, tuhle story vám taky budu muset vylíčit, já a nákupy, to byla vždycky kapitpola sama pro sebe, ale oblečení na maturitu jsme sehnaly jako neuveřitelné schopné nákupčí :)..Každopádně už v autobuse začala přehlídka. Každý pojal "slušně oblečení" jinak, navíc každý snášel i ten stres po své. Někdo neklidně koukal z okna a jiným to bylo tak trochu buřt a jen se v zatáčkách komíhali držíce se tyče. Někteří na poslední chvíli studoavli přehled slohových útvarů, jiní se věnovali uspokojení stravovacích potřeb - jen jsem si říkla, že kdybych s dala snídani od Mc.Donalda, asi bych musela veškerou lehkost šetřenou na psaní vrazit do co nejlehčejšího a nejbleskurychlejšího přesunu na WC...ale tak každý podle svého, že... Ostatně to bylo dost vidět už v momentě, kdy si každy na lavici vyložil svou svačinku. Spousta lidí vsadilo na studentskou pečeť, se slovy "je přece studentská" si ne kostičku p kostičce, ale řádek po řádku, ládovali do pusy. Můj banán nebyl nijak originální, ale mandle v čokoládě se ukázaly jako lehce nepraktické hned poté, co začalo na lavici svítit sluníčko a protože na okně jaksi chaběl závěs, za chvíli jsem se neroztékala jen já, ale také čokoláda, pro kterou jsem marně hledala stín.
Témata nebyla nic moc. Nebo aspoň pro mě ne.. Hned při prvním mi docela zaskočilo, ve třídě nejprve zašumělo a pak mrtvě ztichlo. Každému bylo trochu jasné, že jestli pokračujeme takhle, jsme všichni v kýbli... Odborný referát s porovnáním současné filmové tvorby a ...(nevim, už si to přesně nepamatuje..) na téma Může být film dnes i něčím jiným než jen komerční zábavou, ve mně budil představu asi jako kdybych chtěla po Samovi, aby mi nakreslil beránka... Druhé téma byla esej - přínosy a nevýhody demokracie na Napoleonův citát: "Kdo chce lidem vládnout, nesmí se obracet na jejich dobré vlastnosti, ale na jejich chyby." nebyl k zahození, ale počkáme si na další, že.. Opět citát, tentokrát o d Josepha Conrada:" Být ženou není lehký úděl, neustále se střetává s muži." Poněkud feministické, což pro nás, kteří na tohle moc nehrajeme, moc není. Dobré ale bylo, že se jednalo o volný slohový útvar (po eseji a referátu docela milé zjištění - wow, možná to i napíšu!). Poseldním tématem byl mystifikační výklad na téma Příspěvek do semináře Járy Cimrmana. Já se za znalce a milovníka cimrmanovství moc nepočítám (teda spíš vůbec) a pojem mystifikační výklad mě asi dostatečně mystifikoval na to, aby bylo jasné, že toto téma rozhodně ve výberu neobstojí. No, nebudu se vykecávat, nakonec to "vyhrálo" třetí téma - dámský citát a úvaha. Pravda, čekala jsem, že pan ředitel vybere lépe. Ale nedalo se nic dělat, budeme vařit z vody... Konec konců, když se na to zpětně dívám, uvařila jsem. Co, to už je otázka. Znám se, čárka tady a tady a nakonec naní ani tady ani tady, ale je tam... Ale udělala jsem, co jsem mohla, teď už to má v rukou pan profesor. Důležité je, že jsem to stihla, že to má snad trochu nápad a že už to zkrátka je napsané. Svým způsobem úleva..ale nutno dodat, že an to pravé uf si ještě nějako utu dobu počkáme...

V předvečer

Začalo to již příchodem domů, kdy jsem asi půl hodiny seděla na posteli a čuměla do blba(odpusťte mi ten výraz, ale jinak to nejde). Najednou to člověku všechno tak dojde. Že už se těch osm let chýlí ke konci, že už není září, kdy jsem si říkali, jak se budeme učit a jak to o vánocích už "budeme umět". A o vánocích jsme jako další deadline dávali jarní prázdniny, kdy už se "teda fakt budeme učit". Jenže i ty už jsou passé a co si budem nalhávat, i ty psoeldní velikonoce jsou fuč a je to v kýbli... :) Ne, hlavně neztrácet hlavu, ta by mohla za těch pár dní značně chybět. Respektive vlastně už zítra. Vzpomínám si, jak vždycky ve 3.patře na lavici stála cedulka "nerušit, maturity!" Dalo by se říct, že člověk tomu nepřikládá přílišnou pozornost...až do té doby, než se ho to začne týkat. Občas, tedy poslední dobou poměrně často, si říkám, jak to je vlstně možné, že to všechno uteklo tak rychle? Nerozumím tomu. Najednou jsem si balila do tašky pravidla českého pravopisu a vybírala svou "šťastnou propisku". Svádí to ke zlehčování, jen když prolistuji historii na svém blogu, kolik jso toho napsala, zdá se i absurdní, že zrovna já se tak nervuji kvůli 4 stránkám textu. Směšné, ale pravdivé. Ano, na jednu stranu nejde o nic. Vždyť k maturitě mě připustí i s pětkou. Ale ne, já to takhle asi neumím. Minimálně bude vše mnhem víc v pohodě, když už s písemkou budu za vodou, takže proč si komplikovat život? (..který už tak sám o sobě není místy procházka růžovým sadem ale spíš pořádně píchavé roští..) Ba ne, držme se faktu, že na kiksy v písmených projevech jsou tu jiní. Zbývá jen doufat v dobré téma a nápad. Jak facka, viďte. No, taky se mi zdá :-D.. Takže se na to půjdu vyspat. Ráno vstanu a podle odstínu zelené ve své tváři zvolím vhodnou věc k ranní konzumaci. Pak nějakou energii sbalenou na cesty, rozum do hrsti, první, druhá, třetí, čtvrtá stránka a ... Uf, už aby to bylo za mnou... :) Další otázka však je, jak moc si člověk pomůže, ono vás ta představa, že za nějakých 40 dní už máte vše umět, moc nezahřeje... Ale jak to říkám furt, hlavně neztratit nadhled, že? ...možná proto teď teda šmoulinka vaří makarony, Yasmin přijede v červnu, Sam chrápe na posteli, ségra pije kir, ... a já jsem zkrátka zas o něčo starší, než se člověk naděje, sedí vykuleně na posteli a ťuká plky plky do notýsku, vyvěšuje si je jako cenné zápisky na blog, kde si je možná někdo přečte, nebo také ne a budu to zase já, kdo jednou bude vzpomínat... Na to, jak mi bylo v převečer maturitní písemky...