Žluté tričko a jahody

Pohupuju se v křesle, nožku přes nožku na podnožce, nas stole se povaluje průvoce po Provence. Otevřenými balkonovými dveřmi proudí čerstvý vzduch, venku je po dešti. Nebo ještě prší? Můj sourozenec dudek ještě spí, ostatně nic překvapivého, vždyť je teprve půl desáté... Po dlouhé době jsem otevřela složku "music" a zapnula repráčky. Jsem skoro nesvá z toho, že nemusím nic dělat. Že můžu jen tak sedět a něco si ťupat do počítače. Najednou mám čas na všechno, co jsem odsouvala, co mělo nálepku "až budu mít čas", jenže jak jsem vykulená, že už jsem tu cílovou pásku přetrhla, úplně jsem z toho všeho zapomněla, co všechno jsem to vlastně chtěla. Tak vám místo toho povím veselou historku. Ne každý zná můj šatník, ale třeba si vzpomenete na mé žluté tričko s dlouhým rukávem. Pravda, kromě toho, že je moje na něm není nic neobvyklého. Tak jsem si jednou vykračovala na metro vyfintěná právě v něm a zabraná do psaní smsky jsem si zpočátku nevšimla, že se mnou drží krok asi třináctileté slečna. Měla růžové tričko. Periferně jsem cítila její pohled. Vzhlédla jsem od displeje svého skvělého ultra-trvanlivě-nabitelného (krásných celých cca 30 hodin) telefonu, ale než jsem stačila cokoli říct, slečna se ujala slova.
,, Máte hezký tričko." povídá. Zarazilo mě to, běžně mě lidé na ulici nechválí. Pousmála jsem se, poděkovala jí a myslela si, že tím náhodný rozhovor končí. Samá voda!
,, Kde jste ho koupila?" vyptávala se zvídavě. Zřejmě nezáludně zamýšlená otázka měla zludně vypadající odpověď, ačkoli úmysl to rozhodně nebyl. Skutečně jsem nevěděla, protože tričko byl dárek. Na druhou stranu jsem si řekla, že když ji vyšlu do jakéhokoli obchodu, minimálně podobné tričko určitě sežene. Tím však moje módní poradenství stále nekončilo.
,, Jo, a hezky voníte." Další kompliment, ojojoj... Zase jsem slušně poděkovala a musela jsem se smát. To opravdu působím tak autoritativně, že mi vyká jako by mě brala za vzor? A na závěr této podivné konverzace jsem se ještě dozvěděla, že jde koupit jahody, což bylo trochu zvláštní, vzhedem k tomu, že bylo pul desáté a měla by být ve škole. Pak se ještě ptala, kam jedu, ale moje cílová destinace pro ni zřejmě nepředstavovala lukrativní cíl, protože mi popřála, ať se mám hezky, rozloučila se (jak jinak než na shledanou) a odběhla. Hezké, že?