Kanadsky Stedry den

Sebehla jsem po schodech do kuchyne a muffin na kuchynske lince volal: ,,Snez me! Vem si me! Tady jsem!..." Neodolala jsem. Takze kdyz jsem se chvili na to nainstalovala do kresla s miskou ovoce a "kricicim" muffinem, bylo mi jasne, ze zlate prasatko dnes neuvidim. Ostatne jako kazdy rok, takze vlastne zadna novinka:) Hej, dnes je stedry den, rikala jsem si. Porad mi to jaksi nedochazelo... Cas plynul rychleji nez obvykle. Byla jsem zvedava, jak to vsechno bude vecer vypadat. Na druhou stranu, nebylo zadne "teseni se na Jeziska", darky byly uz pod stromeckem, prekvapeni bylo jen je otevrit. Byly asi tri hodin odpoledne. Rozbalily jsme darky. Prvni, druhy, pak dalsi a dalsi. A pul hodky na to bylo po vsem. Jasne, strucne. Bylo to hezke, bylo to fajn, mile, ale nevanocni. Bohuzel, prava vanocni atmosfera, jak se "intelektualne" rika "vanocni kouzlo" neprislo. Moment prekvapeni, kdyz otevreme dvere a pod stromecekm je nuse darku, tma, jen zarici prskavky a svicky na stromecku. Nikdy bych jsi neuvedomila, jak je to bajecne, jak je to tajemne, jak to mam rada.

Bude to znit skoro absurdne. Ja a malovat se? Ja a takove reseni, jestli tohle nabo tamto tricko? Ja a zkouseni obleceni, kombinaci, modelu? Uznavam, zni to podivne, moc to se mnou nejde dohromady. Mozna proto, ze to nedelam casto, jsem si to tak uzila. Spravna priprava na poradnou party, ne? Nechtela jsem na chatu odjizdet s velkymi ocekavanimi slavnostni vanocni vecere. Tusila jsem, ze to bude spis velka party. Proc ne? Jiny kraj, jiny mrav. Myslim, ze je to v poradku. Jen jsem se nechtela byt zklamana.

Santa Clausovskou cepici na hlave, radio na plne pecky, vsichni zpivaji Jingle bell rock, kufr plny jidla, dest, z auta tak trochu sane. To jen tak zhruba, jak vypadal nas presun na chatu.
Kruta vonela,v krbu praskal ohen, vsude vanocni vyzdoba, nejdriv na stolech, pozdeji v brisku spousta jidla, pripitek jablecnym vinem, hudba, povidani si, tancovani. A tohle je tak zhruba, jak vypadal nas vecer.

Jsem rada, ze to vsechno probehlo tak, jak probehlo (krome toho, ze jsem byla tak desne precpana...). Ze jsem si to uzila, ze to byla zabava, ze to nebyl smutny Stedry den. To, ze to bude jine nez u nas bylo jasne uplne od zacatku. A ikdyz mi je na jednu stranu lito, ze jsem byla na Vanoce pryc a ne s rodinkou, na druhou stranu je fajn zazit si, jake to je nekde jinde, jak se slavi jinde, co se ji jinde, jak se to proziva jinde... Jinak nez vyrazit do sveta a opravdu to PROZIT, to nepoznate.

Typical American Christmas Movie...

Proste jsem po dlouhe dobe mela naladu jen tak se svalit na pohovku a kouknaou se na nejaky relax film. Uvelebila jsem se, hezky se zachumlala do deky, hrnecek s cajem postavila na malou zidlicku hnedka vedle a vyber mohl zacit. Asi mi to bylo trochu fuk, v zasade vsechny filmy, ktere v te dobe bezely, mely vanocni tematiku. Santa Claus tady, Santa Claus tam, kouzelny Santa, maly Santa, velky Santa, vsude Santa... (jen me tak napadlo, ze si stejne vetsina lidi neuvedomuje tu komercnost, uz jen to, ze Santa Claus byl vytvoren spolecnosti Coca Cola... )
Film jsem si az na to, ze jsem uz od zacatku vedela, jak to dopadne, ze nektere sceny byly neuveritelne absurdne naivni a ze kazdych 10 minut bylo 3 minutove preruseni reklamami (kam se hrabe nase Nova!!!..jestli jste si nekdy stezovali, ze je vas film plny reklam, ujistuji vas, ze jste jeste nic nezazili...), opravdu uzila. Svetylka na stromecku zarila do tmy, v televizi hrali Jingle bells, kupa darku pod stromecekem cekala na zitrejsi rozbaleni. Rekla bych, ze to byl takovy americky vanocni vecer. Jedine, co je nutne dodat, ze jsem zadny "americky vanocni vecer" nidky nezazila, takze vlastne nemuzu soudit. Asi si to tak ale predstavuju. Treba me jednou nekdo vyvede z omylu ci naopak potvrdi me predstavy. Clovek nikdy nevi...

Kecy v kleci...

Od jedne kamaradky jsem dostala e-mail a v nem bylo tohle. Prisla mi skoda se o to nepodelit..:)

HAVING MOM OVER FOR DINNER
You don't even have to be a mother to enjoy this one...

Brian invited his mother over for dinner. During the course of the meal,Brian's mother couldn't help but notice how beautiful Brian's 'roommate',Jennifer was. Brian's Mom had long been suspicious of a relationshi pbetween Brian and Jennifer, and this had only made her more curious.Over the course of the evening, while watching the two interact, she started to wonder if there was more between Brian and Jennifer than met the eye.Reading his mom's thoughts, Brian volunteered, 'I know what you must bethinking, but I assure you Jennifer and I are just roommates.'About a week later, Jennifer came to Brian saying, 'Ever since your mothercame to dinner, I've been unable to find the beautiful silver gravy ladle.You don't suppose she took it, do you?'Brian said, 'Well, I doubt it, but I'll send her an e-mail just to be sure.
So he sat down and wrote:
Dear Mom ,I'm not saying that you 'did' take the gravy ladle from the house,I'm not saying that you 'did not' take the gravy ladle.But the fact remains that one has been missing ever since you were here for dinner.Love, Brian

Several days later, Brian received an email back from his mother that read:
Dear Son,I'm not saying that you 'do' sleep with Jennifer, I'm not saying that you'do not' sleep with Jennifer.But the fact remains that if Jennifer is sleeping in her own bed, she would have found the gravy ladle by now.Love, Mom

LESSON OF THE DAY - NEVER LIE TO YOUR MOTHER!

To prvni nebo to druhe?

Slib. Zklamani nebo vztek?Omluva nebo vymluva? Vydrz nebo odpusteni? Pochopeni nebo prehlidnuti? Daleko. Beznadej.
Verit nebo neverit? Objektivni nebo ovlivneny? Primhourit oci nebo prohlednout? Pro nebo proti? Cekani nebo odpoved? Vule nebo povinnost? Vira. Nadeje.
Dostatek nebo malo? Ano nebo ne? Bude nebo nebude? Stejny nebo zmeneny? Proc nebo protoze? Moc a nebo malo? Prosit nebo dekovat? Strach. Laska.

Prazdniny 3, 2, 1... go!

Rano jsem se prinutila vstat jen tim, ze je to posledni skolni den pred vanocnimi prazdninami. S povzdechem jsem koukla na teplomer, ktery nam hlasil -20. To uz je docela zima. Kazdodenni ranni procedury se obesly skoro bez potizi, nastesti dnes nebyl "bad hair day". A jak jsme se tak navzajem motaly pod nohy s kartackem na zuby v puse, pripravovanim si obed do skoly, dopijeni ranniho caje, najednou oukame na hodiny. Bylo 8:36. Normalni cas odchodu je 8:35. Ted jsme jeste nemely ani omotanou salu klem krku, zapnute bundy az po krk (-20 je zima, nezapomente!). Autobus jsme stihly, mozna jsem ted i spokojena, ze jsme musely jit tak rychle, aspon nam nebyla zima...
Ranni hodina FPS/ECC byla pohodova, ostatne vetsina studentu se rozhodla evidentne zustat doma, tak nas byla na hodine asi jen 7. Koukali jsem na film, americke Vanoce, Santa Clause. Profesorka rozdavala bonbony, tak bylo pri filmu slyset jen susteni papirky. Dalsi hodinu jsem mela telocvik, seslo se nas asi 10. Zmatek "kazdy si dela, co chce" se nakonec ustalil na volejbale. Na obed bylo v jidelne neobvykle klidno, prazdno. Zazvonilo a mela nasledovat hodina, kdy ma kazdy byt ve tride se svym "tuteur" (neco jako tridni profesor..). Prislo mi vtipne, ze po 4 mesicich stale nevim, kdo je muj tuteur. Tudiz jsem netusila, kam mam jit. Ujala se me kamaradka Carolane, jejiz tuteur je moje profesorka zurnalistiky. Zasly jsme za ni, jestli souhlasi, a protoze jeji reakce byla:,, Tereza, chtela bych byt tvoje tuteur, klidne prijd, rada te uvidim.", zustala jsem ve tride s ni. Povidali jsme si, jedli jsme sladke pecivo, co nam profesorka nabidla, pili mleko, jedli bonbony a mne to pripadalo takove pekne, takove rodinne. Vzdycky mi prislo zvlastni, ze nemaji tridy. Kazdy predmet je s jinymi studenty. Tudiz nemaji nic jako tridni besidku. Bylo mi to lito, ze vlastne neznaji nic jako stul plny krabicek s cukrovim ruznych rodin, prskavky u stromecku s darky, kazetak s koledami,... Ale jak jsme se tak cpali sladkostmi, doslo mi, ze oni jsou takhle spokojeni, ze zase maji neco jineho, takove posezeni s profesorem a sladkostmi. A ze je mi jich lito mozna proto, ze mi ta nase besidka chybi. na druhou stranu, profesorka zurnalistiky je velmi mila pani, tak jsme si pekne popovidaly a uzily si to. Takze si nestezuji. Zbytek dne jsem stravila ve spolecnosti kamaradu. Poslechli jsme si par pisnicek z vystoupeni skolni kapely, ale stejne jsme skoncili v telocvicne u volejbalu. Pridali se dva profesori telocviku, tak nam stoupla i uroven a ikdyz me trochu mrzi, ze jsem ani nevidela vsechny vanocni aktivity, nelituju, protoze jsme si to vazne uzili! A skolni den koncil objimanim, loucenim a pranim veselych Vanoc a stastneho Noveho roku. Bylo to fajn, ale vanocni volno prijde vhod. Takze hura na prazdniny, lyze volaji! :)

Mysicko mys, pojd ke mne bliz...

Sedela jsem na posteli a cetla si a najednou slysim Sophie, jak vola, ze po dome beha mys... Pokracovala jsem ve cteni v domneni, ze ji tu proste nechame behat a rano se uvidi. Jak jsem se zmylila!

Po chvili slysim Sophie, jak pisti. Nevydrzela jsem a vydala se na vyzvedy. Vysla jsem jen ven z pokoje a zustala stat nahore na schodech. Ne nadlouho. Pak uz jsem si musela sednout, jak me bolelo bricho smichy. Pohled, ktery se mi naskytl stal opravdu za to. Sophie, v ruzovych spacich "boxerkach", postoj vypadajici jako by byla pripravena vrhnout se vpred, v rukou hrnec a soustreneny pohled dopredu. Po prvnim vyprsknuti smichy jsem ze sebe vysoukala neco jako: ,,Co to delas?" Odpoved me naprosto odrovnala - chtela tu mys priklopit a zavrit do hrnce. Jenze mys nevypadala, ze se ji tahle hra libi, a tak si hezky hovela pod skrini... Sophie se bezradne posadila na zidlicku, s hrncem v ruce, cimz zpusobila dalsi zachvat smichu. Vypadala totiz, jako kdyz bude cekat, az mys pujde kolem, aby ji mohla hrncem uveznit. Posledni etapa tohoto vecera byla tak trochu o nicem, oproti tem predchozim. Zkratka byla nalicena pasticka s poctivym kouskem arasidoveho masla. Vsichni sli spat a mys se radovala, ze prezila dalsi den :) ...ale to jeste nevedela, ze hon timto vecerem nekonci...

Nasledujici vecer byla Sophie cela vztekla, ze tady proste ta mys behat nebude. A mise hrnec pokracovala. Mys prebihala z pod skrine pod botnik, za kamna, schovavala se do hromadky dreva vedle krbu (ze ktere se ji Sophie pokousela dostat tukanim do polen kostetem..). Nakonec jsme slysely vitezoslavny vykrik. Mys byla pod hrncem. Na otazku:,, Co s ni ted budes delat?" mi bylo odpovedeno: ,,Necham ji tam. Pockam, az prijde nekdo, kdo ji odtud vynda. Ja s ni nic delat nebudu!" A tak to mela myska spocitany...

Dohra tohodle skoro absurdniho pribehu byla asi 2 dny na to, mys byla odstranena a ja jsem musela poslouchat hlody typu:,, Mysi, to tam u vas ve meste nemate, co? No jo, to teprve poznavas venkov!" ..jako by si mysleli, ze jsem nikdy nevidela mys... Ostatne, odvetila jsem na to podle me nejlepsim tvrzenim, kterym jsem v te situaci mohla oponovat:,, No, u nas, kdyz jsou v dome kocka, tak tam nejsou zadny mysi... A vy mate kocky dve." Takze asi tak...

Vanoce jsou tady...

Rok utekl jako voda, dalsi Vanoce jsou za dvermi. Kazdy dum ma vanocni dekorace, svetylka, Santa Clause za oknem. Lide v obchodech sili a shani vanocni darky. Radio je plne koled. A stejne to pro me jso utakove zvlastni vanoce. Jakoby jim chybela atmosfera. Ta "prava" atmosfera, kterou znam z predchozich let. Vsechno je takove americke, komercni. Nechci porovnavat s nasimi tradicnimi svatky, je to proste neco jineho. Nebudu soudit predcasne, pravy kanadsky Stedry den me jeste ceka. Zatim to vypada, ze to bude spis takova party, ale uvidime...

Vzdycky mi prislo, ze predvanocni atmosferu nejak extra neprozivam. Davy lidi v obchodech delaly mnou nenavidene nakupovani jeste horsi, takze jsem vanocni nakupy radsi vzala rychle. doma jsme meli vzdycky adventni venec, pekli jsme cukrovi a poslouchali i toho koledy, koukali na pohadky. Ale nidky mi neprislo, ze toho delame na super extra hodne pro predvanocni cas. ted vidim, ze docela jo. Navic, sila zvyku je holt sila zvyku. Takze jsem minuly vikend upletla adventni venec, upekla par druhu cukrovi a poslechla si na youtube ceske koledy. Zvlastni, nikdy bych nerekla, ze mi nase Vesela vanocni hody nebo Stedry vecer nastal budou chybet tak, ze budu mit naladu si je poslechnout...

Kdyz se me ve skole ptaji, jestli se vratim na svatky domu nebo jestli rodice prijedou a ja odpovidam, ze ne, ze zustavam sama tady v hot family, vetsinou me zacnou litovat, jak je to smutny. Na jednu stranu to je pravda, prece jen jsou to rodinne svatky a bude to divny, protoze nebudu doma, nebudu na chalupe, nebude mise za hledanim stromku, nebude strudl a cukrovi, nebude kapr a bramborovy salat, nebude purpura co se pali na kamnech, nebude to cekani na Jeziska, nebudou prskavky a stale se sfoukavajici svicka na zaprazi pri zpivani koled, Jezisek nebude zvonit na zvonecek, nebude nebude a nebude toho spousta. Ale na druhou stranu to bude neco noveho, jineho. Misto tech "nebude" bude spousta "bude". Jsem sama zvedava, stale si to nedovedu dost dobre predstavit, takze zkratka uvidime. Dulezite je hlavne si to chtit si to uzit. A ikdyz je spousta veci nejistych, jednu vec muzu rict najisto - jsou to sice prvni Vanoce mimo rodinny kruh, ale i tak si je chci uzit. Nechci je stravit truchlenim, jak mi chybi tohle a tamto!