Kanadsky Stedry den

Sebehla jsem po schodech do kuchyne a muffin na kuchynske lince volal: ,,Snez me! Vem si me! Tady jsem!..." Neodolala jsem. Takze kdyz jsem se chvili na to nainstalovala do kresla s miskou ovoce a "kricicim" muffinem, bylo mi jasne, ze zlate prasatko dnes neuvidim. Ostatne jako kazdy rok, takze vlastne zadna novinka:) Hej, dnes je stedry den, rikala jsem si. Porad mi to jaksi nedochazelo... Cas plynul rychleji nez obvykle. Byla jsem zvedava, jak to vsechno bude vecer vypadat. Na druhou stranu, nebylo zadne "teseni se na Jeziska", darky byly uz pod stromeckem, prekvapeni bylo jen je otevrit. Byly asi tri hodin odpoledne. Rozbalily jsme darky. Prvni, druhy, pak dalsi a dalsi. A pul hodky na to bylo po vsem. Jasne, strucne. Bylo to hezke, bylo to fajn, mile, ale nevanocni. Bohuzel, prava vanocni atmosfera, jak se "intelektualne" rika "vanocni kouzlo" neprislo. Moment prekvapeni, kdyz otevreme dvere a pod stromecekm je nuse darku, tma, jen zarici prskavky a svicky na stromecku. Nikdy bych jsi neuvedomila, jak je to bajecne, jak je to tajemne, jak to mam rada.

Bude to znit skoro absurdne. Ja a malovat se? Ja a takove reseni, jestli tohle nabo tamto tricko? Ja a zkouseni obleceni, kombinaci, modelu? Uznavam, zni to podivne, moc to se mnou nejde dohromady. Mozna proto, ze to nedelam casto, jsem si to tak uzila. Spravna priprava na poradnou party, ne? Nechtela jsem na chatu odjizdet s velkymi ocekavanimi slavnostni vanocni vecere. Tusila jsem, ze to bude spis velka party. Proc ne? Jiny kraj, jiny mrav. Myslim, ze je to v poradku. Jen jsem se nechtela byt zklamana.

Santa Clausovskou cepici na hlave, radio na plne pecky, vsichni zpivaji Jingle bell rock, kufr plny jidla, dest, z auta tak trochu sane. To jen tak zhruba, jak vypadal nas presun na chatu.
Kruta vonela,v krbu praskal ohen, vsude vanocni vyzdoba, nejdriv na stolech, pozdeji v brisku spousta jidla, pripitek jablecnym vinem, hudba, povidani si, tancovani. A tohle je tak zhruba, jak vypadal nas vecer.

Jsem rada, ze to vsechno probehlo tak, jak probehlo (krome toho, ze jsem byla tak desne precpana...). Ze jsem si to uzila, ze to byla zabava, ze to nebyl smutny Stedry den. To, ze to bude jine nez u nas bylo jasne uplne od zacatku. A ikdyz mi je na jednu stranu lito, ze jsem byla na Vanoce pryc a ne s rodinkou, na druhou stranu je fajn zazit si, jake to je nekde jinde, jak se slavi jinde, co se ji jinde, jak se to proziva jinde... Jinak nez vyrazit do sveta a opravdu to PROZIT, to nepoznate.