A hodinová ručička se posunula o kousek dopředu. Je půl dvanácté. Zítra píšu kompozici z matiky. Měla bych jít spát, čerstvému rozumu se třeba dostane lépe matematického osvícení. A nebo taky ne. Vlastně je to fuk, stejně brzo spát už dnes nepůjdu...
Stihla jsem toho za dnešek spoustu, ale jako by to stále nebylo dost při pohledu na seznam všeho, co ještě na své vykonání čeká. Jenže jak vyzrát na nepřemožitelného hráče - čas? Marně se mu stavět na odpor, člověk se s ním musí zkrátka sžít a naučit hospodařit. Těžko říct, jestli jsem v tom, co dělám efektivní. Od rána jsem kromě snídaně a oběda stihla být na sedm hodin ve škole, kde jsem tentokrát relativně dávala pozor, zavítala jsem do knihovny prečest regály s odbornou literaturou, vyvenčila jsem našeho horského psíka, byla jsem s dětmi bobovat, podařil se mi zklidnit čtrnáct neustále poměrně nahlas a ideálně přes sebe hvořící a navzájem se neposlouchající bandu našich špuntů, abych vysvětlila městečko Palermo, jehož výsledkem bylo to, že osud to stejně popletl, zvládla jsem se kouknout na zprávy (což je opravdu světlý bod dnešního dne!), dát si sestřiny palačinky (s meruňkouvou marmeládou d istambulského borce, viď?:)..) a konečně..naučit se na zítřejší písemku. Završeno dohodnutým bruslením, odpověďmi na maily a sjednaným voláním s Kanadou. Zítřejší vstávání bude peklo. A ráno bude venku třeba zase zima (už se moc těším na hory!) a i když mi půjde pára d pusy, bude mě hřát pocit radosti, že jsem se na to nevybodla a těhle pár řádků napsala. Vlastně ho hned přidám k dobru mému dnešnímu výčtu odškrtnutých událostí...
...když se na to zpětně dívám, stíhám toho vlastně docela dost, takže možná nejsem efektivní, ale pravděpodobně to tak aspoň vypadá :)
..tak dobrou!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat