S věnováním a s láskou

Chroupe popcorn, poslouchá u toho písničky z Pomády a žvaní s lakrosovými kamarády. Její stůl je o poznání uklizenější než ten můj, může si tam tedy, narozdíl ode mě, směle položit notýsek a ťukat do maličkých kláves, oči nalepené na obrazovce. Kudrnaté vlasy, u kterých při stříhání nevadí, že kadeřník občas šmikne vedle se jedno ráno navlní tak a jindy zas jinak, ale ona to prostě neřeší. Ke slečince má daleko, stejně má nejradši džíny a triko. A obyčejné kecky bude hájit, i když vlastně mají díru v podrážce. Nutno dodat, že je to zvědavec na entou - právě jsem byla terčem nedůveřivých pohledů a vyzvědačských otázek, prý co to na ní kuju? :) Však se to brzy dozví, hned zítra. Zítra, kromě toho, že je sobota, což je príma, je také 9.1. . Pro někoh jen obyčejné datum, stejné jako každé jiné v kalendáři. A pro jiné zase příležitost k tomu napsat první novoroční zápis, dokonce s věnováním :)

Už šestnáct, vlastně skoro sedmnáct let spolu vyrůstáme. V jednom pokoji, v jednom bytě. Je mi bližší než jakýkli jiný člověk. Pamatuji se, jak jsme si jako prcci spolu hrály, jak jsme spolu chodily z družiny domů, jak jsme se loučily před mým odjezdem. Všechno to tak letí... Z uvztekaného skrčka vyrostla dáma. Rok bez starší ségry jí podle mě dost prospěl. Pěkně nám prokoukla a postavila se na vlastní nohy. No jo, ti mladší sourozenci to mají vždycky jednodušší, ti starší toho za ně tolik obstarají..:) Ne, myslím to dobře. Přilétla jsem v létě a na letišti na mě čekala velká holka, která má mnohem víc jasno než tak, jak jsem jí znala, která má svoje zájmy a cíle, která když promluví, docela to i dává smysl :). Trochu nám vyrostla, vyspěla, změnila se. Flegmatik se v ní stále nepopře, možná právě kvůli tomu dojde sem tam k nějaké té slovní přestřelce, ale říkam si, co by to bylo za vztah bez nich?

Věřte mi, že když se vrátíte do před nějako udobou opuštěného světa, kde všechn neklape tak, jak se vám snilo a vám nezbyde se s tím zkrátka smířit, je skvělé mít takovou oporu. Možná si to ani neuvědomuje, ale je to člověk mě asi momentálně nejbližší. Občas řekne pěknou perlu a občas sice prudí, ale stále vždy dokáže vyčarovat úsměv na mé tváři, i když u bych házela flintu do žita. Jen její: "To zvládneš." nebo "To bude dobrý!" je kolikrát mocnější než cokoliv jiného a bohatě stačí na to, aby člověk skutečně zvedl hlavu a šel dál. Patří jí velký dík. I když už je v zásadě velká, možná je stále malá nějaké věci vidět a uvědomit si. Proto je radší chci říct, myslím, že není nad to, když někdo ocení to, co děláte. Takže díky, prcku :) !


Zdá se mi to jako bych jí včera psala známé sweet sixteen (no, a řekla bych, že to sweet docela sedělo, ne? :)..) A teď už je další rok pryč a mamé tu sedmnáctku. Tak nedávno bylo sedmnáct mě. Doteď byla přece "malá"... Říkám si, vzpamatuj se! Vždyť je jí sedmnáct! Ti starší to holt vidí stále zkresleně...





Každopádně, všechno nejlepší!!! Zasloužíš si to! :) Znám Tě jak svý boty, vím, že zelenina je sice supr, ale čokoláda je prostě čokoláda, že lakros je prostě "úplně nejvíc nejlepší", že po večerem žvaníš s Istambulem, že nosíš Břéťu pro štěstí na písemky, že seš chytrá a vtipná, ale dovedeš být i pěkně protivná. Jsi prostě "pěknej řízek", jak by řekli jiní... :)

A víš co, jaždej je nějakej...a ty jsi skvělá! A chtěla bych, abys taková zůstala. Občas mě pěkně prudíš, ale i přes to Tě mám fakt moc ráda!


Teď tu trsáš na I´m alive :) Vzpomínáš, jak jsme si pustily Starce na chmelu, a jak to dopadlo?..Nebo jak jsme prokecaly pět hodin na telefonu? Nebo jak... Nebo jak... Nebo jak... Je toho tolik.. Do háje, uvědomuješ si, jak moc spolu pečem a jak je to super?! Vážim si toho, hrozně moc! Sisters! :)


Víš, i když je ti teda těch 17, pro mě stále budeš prcek :) Ale ten, kterýho mám se srdce ráda!
Víš, dlouho jsem přemýšlela, co Ti dát, ale pak mě napadlo, že tohle je snad cennější...


Takže - ještě jednou všechno nej, prcku :)