Nedělní ráno

Bylo brzo ráno, nebo teda aspoň na to, že byla neděle ráno... Venku bylo svěže, sice trochu chladno, ale sluníčko slibovalo svými vyhřátými paprsky krásný jarní den. Pravda, ze všeho nejvíc jsem se těšila na svého červeného kamaráda curaprox, co mi stojí v koupelně, ale musím si přiznat, že na to, že jsem spánku nedala víc než 3 hoďky, byla jsem ještě celkem fresh... Bylo prima jet v metru bez od sladkého lepivého salka upatlaných rukou, ale nutno říct, že o mnoho méně legrace. Když si zpětně vybavím, jak jsme vezly, sice na dvou, ale obou zalepených, talířích vezly náš výtvor v podobě palačinkového dortu, musím se ještě těď pousmát. S nerezovou miskou jako poklopem připomínající spíš pečené kuře než sladkou narozeninovou odměnu jsme udělaly sladké kaňky v metru, pobavili dva mladíky s plyšovým krokodýlem, co měl fialové Crocsy, no a pak konečně dorazily, samy dost sladké od odkapávajícího salka. Každopádně, abych se vrátila k tomu nedělnímu ráno, jaro bylo ve vzduchu. Žluté narcisky u nás v květinářství atmosféru jen podrthávaly. Skoro jsem si jednu koupila, jakou jsem měla jarní náladu. A pak mi to přišlo takové hloupé, tak jsem jen prošla kolem.. O pár metrů dál mě to rozhodnutí mrzelo, málem bych se vrátila, ale ne.. Říkám si, že třeba jednou mi tu narcisku někdo koupí. Přijde domů na nedělní snídani, venku bude jaro a sluníčko a mě na stole ve vázičce bude stát kytička... Jojo, pánové, máte to jednoduché, udělat nám, slečinkám, radost...