V předvečer

Začalo to již příchodem domů, kdy jsem asi půl hodiny seděla na posteli a čuměla do blba(odpusťte mi ten výraz, ale jinak to nejde). Najednou to člověku všechno tak dojde. Že už se těch osm let chýlí ke konci, že už není září, kdy jsem si říkali, jak se budeme učit a jak to o vánocích už "budeme umět". A o vánocích jsme jako další deadline dávali jarní prázdniny, kdy už se "teda fakt budeme učit". Jenže i ty už jsou passé a co si budem nalhávat, i ty psoeldní velikonoce jsou fuč a je to v kýbli... :) Ne, hlavně neztrácet hlavu, ta by mohla za těch pár dní značně chybět. Respektive vlastně už zítra. Vzpomínám si, jak vždycky ve 3.patře na lavici stála cedulka "nerušit, maturity!" Dalo by se říct, že člověk tomu nepřikládá přílišnou pozornost...až do té doby, než se ho to začne týkat. Občas, tedy poslední dobou poměrně často, si říkám, jak to je vlstně možné, že to všechno uteklo tak rychle? Nerozumím tomu. Najednou jsem si balila do tašky pravidla českého pravopisu a vybírala svou "šťastnou propisku". Svádí to ke zlehčování, jen když prolistuji historii na svém blogu, kolik jso toho napsala, zdá se i absurdní, že zrovna já se tak nervuji kvůli 4 stránkám textu. Směšné, ale pravdivé. Ano, na jednu stranu nejde o nic. Vždyť k maturitě mě připustí i s pětkou. Ale ne, já to takhle asi neumím. Minimálně bude vše mnhem víc v pohodě, když už s písemkou budu za vodou, takže proč si komplikovat život? (..který už tak sám o sobě není místy procházka růžovým sadem ale spíš pořádně píchavé roští..) Ba ne, držme se faktu, že na kiksy v písmených projevech jsou tu jiní. Zbývá jen doufat v dobré téma a nápad. Jak facka, viďte. No, taky se mi zdá :-D.. Takže se na to půjdu vyspat. Ráno vstanu a podle odstínu zelené ve své tváři zvolím vhodnou věc k ranní konzumaci. Pak nějakou energii sbalenou na cesty, rozum do hrsti, první, druhá, třetí, čtvrtá stránka a ... Uf, už aby to bylo za mnou... :) Další otázka však je, jak moc si člověk pomůže, ono vás ta představa, že za nějakých 40 dní už máte vše umět, moc nezahřeje... Ale jak to říkám furt, hlavně neztratit nadhled, že? ...možná proto teď teda šmoulinka vaří makarony, Yasmin přijede v červnu, Sam chrápe na posteli, ségra pije kir, ... a já jsem zkrátka zas o něčo starší, než se člověk naděje, sedí vykuleně na posteli a ťuká plky plky do notýsku, vyvěšuje si je jako cenné zápisky na blog, kde si je možná někdo přečte, nebo také ne a budu to zase já, kdo jednou bude vzpomínat... Na to, jak mi bylo v převečer maturitní písemky...