Den poté

Jak se to tak mohlo stát, že to tak rychle uteklo? Stále mi to nejde do hlavy. Ale včera ráno jsem měla jiné myšlenky, než hledání odpovědi na tule otázku. Abych pravdu řekla, měla jsem co dělat, abych se nepokecala jogurtem, jak se mi klepala ruka. Žaludek jsem měla sevřený, že už nic dalšího nepřijímá hlásil ještě před tím, než na jeho dno plesknul první kousek ananasu. Nutno říct, že jsem byla méně zelená než tehdy před rozdílovkama, ale i tak, nic moc, co vám budu povídat. Jsem na sebe zvědavá za těch pár týdnů.. (mimochodem, nějaký drahoušek od nás dnes prohlásil, že nám zbývá pouhopouhých 21 školních dní...je to divný pocit..) Světe div se, ale měla jsem na sobě sukni!...abych nezapomněla, tuhle story vám taky budu muset vylíčit, já a nákupy, to byla vždycky kapitpola sama pro sebe, ale oblečení na maturitu jsme sehnaly jako neuveřitelné schopné nákupčí :)..Každopádně už v autobuse začala přehlídka. Každý pojal "slušně oblečení" jinak, navíc každý snášel i ten stres po své. Někdo neklidně koukal z okna a jiným to bylo tak trochu buřt a jen se v zatáčkách komíhali držíce se tyče. Někteří na poslední chvíli studoavli přehled slohových útvarů, jiní se věnovali uspokojení stravovacích potřeb - jen jsem si říkla, že kdybych s dala snídani od Mc.Donalda, asi bych musela veškerou lehkost šetřenou na psaní vrazit do co nejlehčejšího a nejbleskurychlejšího přesunu na WC...ale tak každý podle svého, že... Ostatně to bylo dost vidět už v momentě, kdy si každy na lavici vyložil svou svačinku. Spousta lidí vsadilo na studentskou pečeť, se slovy "je přece studentská" si ne kostičku p kostičce, ale řádek po řádku, ládovali do pusy. Můj banán nebyl nijak originální, ale mandle v čokoládě se ukázaly jako lehce nepraktické hned poté, co začalo na lavici svítit sluníčko a protože na okně jaksi chaběl závěs, za chvíli jsem se neroztékala jen já, ale také čokoláda, pro kterou jsem marně hledala stín.
Témata nebyla nic moc. Nebo aspoň pro mě ne.. Hned při prvním mi docela zaskočilo, ve třídě nejprve zašumělo a pak mrtvě ztichlo. Každému bylo trochu jasné, že jestli pokračujeme takhle, jsme všichni v kýbli... Odborný referát s porovnáním současné filmové tvorby a ...(nevim, už si to přesně nepamatuje..) na téma Může být film dnes i něčím jiným než jen komerční zábavou, ve mně budil představu asi jako kdybych chtěla po Samovi, aby mi nakreslil beránka... Druhé téma byla esej - přínosy a nevýhody demokracie na Napoleonův citát: "Kdo chce lidem vládnout, nesmí se obracet na jejich dobré vlastnosti, ale na jejich chyby." nebyl k zahození, ale počkáme si na další, že.. Opět citát, tentokrát o d Josepha Conrada:" Být ženou není lehký úděl, neustále se střetává s muži." Poněkud feministické, což pro nás, kteří na tohle moc nehrajeme, moc není. Dobré ale bylo, že se jednalo o volný slohový útvar (po eseji a referátu docela milé zjištění - wow, možná to i napíšu!). Poseldním tématem byl mystifikační výklad na téma Příspěvek do semináře Járy Cimrmana. Já se za znalce a milovníka cimrmanovství moc nepočítám (teda spíš vůbec) a pojem mystifikační výklad mě asi dostatečně mystifikoval na to, aby bylo jasné, že toto téma rozhodně ve výberu neobstojí. No, nebudu se vykecávat, nakonec to "vyhrálo" třetí téma - dámský citát a úvaha. Pravda, čekala jsem, že pan ředitel vybere lépe. Ale nedalo se nic dělat, budeme vařit z vody... Konec konců, když se na to zpětně dívám, uvařila jsem. Co, to už je otázka. Znám se, čárka tady a tady a nakonec naní ani tady ani tady, ale je tam... Ale udělala jsem, co jsem mohla, teď už to má v rukou pan profesor. Důležité je, že jsem to stihla, že to má snad trochu nápad a že už to zkrátka je napsané. Svým způsobem úleva..ale nutno dodat, že an to pravé uf si ještě nějako utu dobu počkáme...