Žádný bílý cucek, přece dvojitá šroubovice!

Asi patnáct lidí, z nichž o hlubiny biologie jsou osvíceny asi tak dvěma jedincům, se nadrženě nahrnulo do novotou stále zářící genetické laboratoře, místnosti pýchy našeho ústavu. Během několika málo okamžiků se rozličné barevné modely značně zuniformizovaly do podoby bílých laboratorních plášťů, studenti zaujali pracovní pozice, a kdyby přišel fotograf, možná by mu podle fotky věřili, že jde o vědecké pracovníky. Avšak takovému kameramanovi nikoli. Obzvlášť když chlapci nadšeně testovali pružící jezdící židličky a dívky měly velké dilema, jakou velikost gumových rukavic zvolit. Jestli byla profesorka vyděšena levostí některých borců při zkušením nabírání objemů cvičnou pipetou, nedala to na sobě statečně moc znát. Na velké obrazovce na stěně nám promítali prezentaci s obrázkovými doplňky celé akce, která nás čeká, avšak pro mnohé z nás, obzvláště ty, kteří celý loňský rok nedávali pozor a písemky napsali v zásadě jen díky svému sousedovi, to byla trochu čínština. Nutno uznat, že je to ale prima, když tomu někdo rozumí. Na druhou stranu si člověk musí říct, že nemůže znát všechno, genialitu už nám vyčerpal Einstein... Konečně jsme přešli k činům, přesně podle návodu celá třída na 30 vteřin ztichla. Každý totiž žmoulal vnitřky svých tváří, okusoval sliznici a vytvářel sliny, které během následujících několika okamžiků mísil s destilovanou vodou. Vskutku báječný pohled na patnáct osůbek koncentrujících se na kousání vnitřku tváří. A pobaveníhodný hlavně ten, co následoval - celá třída si vyplachuje pusu, chlapci samozřejmě souteží, kdo kapalinuv ústech napění víc... Zlatým hřebem je přemísťování objemu tváří do popsané zkumavky. No, vskutku důstojný pohled! Pěnivá změť slin a vody vypadala samozřejmě velice vábně, další důvod k rozruchu ve třídě - každý chtěl prosadit, že jeho ústní prasárna je tou nej. Následující úkol se zdál být bezproblémový, jiné to bylo s inkubací na 10 minut. Když po uplynulém limitu začaly s minimálními časovými odchylkami pípat veškěré stopky umístěné u každého z pracovních ploch, propukl zmatek nejprve ve třídě, ale hlavně u vyndávání ohřátých zkumavek. Zbývalo už jen zalít až po okraj smradlavým ledovým alkoholem a pár minut nechat usadit. A byl tam. Bílý cucek, uznávám, zatočený do spirály, ale dvojitou šroubovici mi to připomínalo se zapojením trochy fantazie. Každý svůj bílý chomáček přenesl do malé lahvičky se šňůrkou a pak hrdě opouštěl laboratoř. S vlastní DNA na krku...