So sweet little girl

Když mi před kamarádkou jen tak mezi řečí uniklo, že si chci koupit sukni, přerušila mě slovy: ,, Cože?! Tak to jedeme snad hned teď, než si to rozmyslíš!" Je to legrační, ale věřte, že věděla, proč to říká, a pokud mě aspoň trochu znáte, pochopíte jistě, proč mě málem naložila do auta a vezla do nejbližšího obchodu s oděvy. Vlastně ani nevím, jak se to tak stalo a kdy přišel ten zlom, vzpomínám si totiž, že jako malá jsem sukýnky nosila ráda, ale pak najednou šmik a holčičí manýry zmizely. Ano, sukně je sice bezva věc, ale z praktického hlediska mě stále nepřesvědčila o její funkčnosti. A tak vůbec, v zimě je v tom zima, když člověk dobíhá autobus, je to takové nevhodné, nemůžete si jen tak někde sednout, a pak když si sednete, stále si nemůžete jen tak sednout...no prostě chlapi, máte to v tomhle lehčejší... Každpádně si myslím, že u nás doma to minimálně některým člonům rodiny začínalo trochu dělat vrásky. Mít doma dvě holky, co nemají rády nakupování, neustále by někde lítaly a řasenkou by si spíš vypíchly oko než se ráno matlat s větším objemem řas... Na ségru tyhle móresy vlezly dřív, začala sukňařit už je to pár let, ale já jsem stále odolávala. Vlastně mi to nedalo ani moc práci, prostě mi sukně nechyběly, stejně tak jako pravidelné návštěvy kadeřníka a modeláže nehtů a kdei cosi, co se asi od děvčat očekává, že se o to budou zajímat že je to bude přitahovat. Řekněme, že jsem byla taková černá ovce, co jde proti proudu. No, byla, to je možná přehnané, stále asi jsem. Jen mám pocit, že se ve mě ony zapomenuté ženské manýry začínají trošičku probouzet. Nakupování asi budu vždycky nenávidět a malovat se asi opravdu nezačnu, ale věřte nebo ne, dnes jsem zvládla objednání ke kadeřnici a ...teď to přijde - koupila jsem si sukni! Heuréka! Pravda, v sekáči za 45 korun, ale co? Pravda, červenou s puntíky, co nosí slečna Mickey Mouse, ale co? Pravda, je trochu kratší než by mohla být, ale co? Pravda, vypadám v ní o pěkných pár let mladší, vlastně možná jen jako přerostlá tříletá holčička, ale co na tom? Hlavně že se mi líbí a mám z ní takovou radost! Ostatně, mamince se podle mě trochu ulevilo, když viděla, jak se ve svém novém modelu nadšeně nakrucuju před zrcadlem. Skoro jako by říkala: ,,No uf... že bychom konečně z toho našeho Terouška měli i něco málo z mladé dámy?" Hehe, to se teprve uvidí, jak rychle mě to přejde. Ale minimálně eurofie z dnešního úspěšného sukničkového nákupu ve mě ještě chvíli zůstane. Rozhodně tedy při pohledu na svůj model :)