Tak vás tu všechny vítám po prázdninách....

Je 1.září. Ještě zachumlaná pod peřinou slyším pod okny švitoření dětí, nedočkavých prvňáčků, jejich ustaraných rodičů i těch, co už ví, a tak jim k nadšení kapka chybí... Na sešitech mají jistě už krasopisem napsáno "školní rok 2010/2011", poprvé hrdě nandali nový penál, desky na písmenka, pravítko (a kdo ví, co je dnes ještě neodkladná výbava každého prvňáčka) do nové školní aktovky, hup na záda a vstříc dobrodružství. Věřte (a vy malí teď stejně věřit nebudete, já jsem taky nevěřila), cesta bude trnitá. Už žádné spinkání po obídku! Oujé! říkáte si, viďte. No, jen počkejte, ono na vás také dojde... A co vy gympláci, staré pixly? Profesor vám bude opět, již pokolikáté že?..posedmé?, číst školní řád, naskonale dlouho vykládat o tom, jak už jste zase o rok starší, o rok rozumnější a kdesi cosi, jako byste to nevěděli sami, že... Až úplně nakonec, jen tak mezi řečí, vás seznámí s harmonogramem týdenní rutiny, vy si spolu se spolužáky zanadáváte, jak je rozvrh nerozvržený, prodrbete žhavé letní novinky a love story z prázdnin a co, půjde se domů. pro dnešek stačilo, zítra začínáme!...Třináct let (vlastně dvanáct - Canadian experience) jsem takhle chodívala také. To je docela dlouho. Minimálně dost dlouho na to, aby dněšní "tak čau", které jsem říkala sestře, co vyrážela vstříc školní lavici, bylo zamyšleníhodné. Kdepak, už nejsem jen jednou nohou v jiném světě. Hezky oběma a až po uši. Nebo možná zatím jen po pás, ještě musím k zápisu... Jojo, vysokoškolský živote, všichni si tě pochvalují, tak jsem zvědavá, co mi ukážeš, že umíš. Jen doufám, že nebudu muset psát sloh o "nejlepším zážitku z prázdnin", kreslit "prázdninový obrázek" nebo vyprávět zvědavým profesorům "jak jsem se měla prázdninách"...:)