Trychtýř

Trychtýř. Velice praktická součást kuchyňské výbavičky a to ať doma nebo třeba v takové táborové kuchyni. Obzvlášť když si člověk vzpomene na trpělivostberoucí přelévání šťávy do úzkého hrdla PET lahve...

Trychýř. Takový náš domácí krycí název. Ba ne, v poslední době nepříliš často používaný. Možná je to nedostatkem podnětů. Možná jsem překročila na další úroveň svých komunikačních schopností. Každopádně pro vás neználky málé vysvětlení. Někteří, jako třeba tatínek, si stěžují, že mluvím moc rychle a to hlavně ve cvhílích, kdy líčím nějaký emotivní zážitek nebo jen nadšeně něco vypravuji. Pravda občas se přistihnu v euforickém chrlení detailů a zážitků... A to jsou přesně momenty, kdy tatínek pod touto slovní sprchou přerušuje tok mých emocí slovy "trychtýř". Moc informací, pro které je jen malý otvor, kterým mohou téct dál...

Trychtýř. Rozpačité naťukání několika řádek z jedné myšlenky, které je ale v zápětí převálcována nemilosrdným stiskem klávesy delete. Ne, tohle přece psát nechci, a tak začínám znovu, z jiného konce a něčím jiným. Ale ani druhý pokus se nedaří a tak mám na stránce opět prázdno. Chci psát. Vím co psát, je toho spousta. Jenže kde začít? Jojo, zase jsme u toho, starý známý trychtýř...

Možná právě proto to dnes dopadlo jen takhle, malý a v očích některých asi hloupý příspěvek o trychtýři. na druhou stranu si říkám, že je lepší mít nadbytek cihel pro stavbu domu než chtít z dvaceti cihel postavit vilu...