Pojďte se hecnout a Fofrem Na Maraton!

„Ve čtyřiceti se zbláznit, najednou začít běhat a sestavit tým na štafetu. Nechat se takhle ukecat může vážně jenom šílenec!“ se smíchy komentují své sportovní rozhodnutí. Je půl páté. Před hlavní bránou obory Hvězda se srotila skupinka deseti lidí. Netrpělivě koukají na hodinky a poskakováním se snaží udržet alespoň zbytky tělesného tepla. Postupně se trousí další účastníci, konečný počet se zastavuje na čtrnácti. Náhodní kolemjdoucí by byli velmi překvapeni, že tito běžci, kteří na sobě ještě před chvílí měli bílý plášť a sterilní roušku s logem FN Motol, tu trénují, aby za necelý měsíc štafetově pokořili půlmaratonskou trať.

Akce s názvem Fofrem Na Maraton (FNM) je v rámci Projektu Zdraví zařazena do seriálu Prague international marathon (PIM). Jde o nezávislý společensko-sportovní projekt, jehož hlavním cílem je propagace zdravého životního stylu. Pokouší se motivovat jak širokou veřejnost, tak i firmy a management, snaží se vzbudit zájem médií o danou problematiku. Úslovím, že příklady táhnout, se nechala inspirovat i hlavní organizátorka zdravotnického běhu, MUDr. Dagmar Heroldová z kliniky dětské chirurgie z pražské motolské nemocnice. „Znala jsem se s Carlem Capalbou, zakladatelem Prague international marathonu a prezidentem jeho organizačního týmu, už dřív. Celý projekt ale vlastně začal trochu náhodou, jeho bolavým palcem. Tehdy jsme se dali do řeči, o práci, o běhání, a já si uvědomila, že sice mám sport ráda, ale při mém způsobu života ho moc nestíhám. Pan Capalba pak nadchl pro běh mého kolegu kardiologa, doktora Hájka. Jeho výkon a euforie mě nakazily, stejně tak jako celková atmosféra na maratonu, kde jsme se byly s dcerou podívat. Bylo to úžasné, naprosto mi to dobilo baterky! “ vysvětluje počátky. „Najednou jsem měla jasno, že si to nemůžu nechat pro sebe. Věděla jsem, že když to funguje na mě, bude fungovat i na ostatní. Bylo to, co potřebujeme.“ A tak se rozhodla, že rozběhá nejen sebe, ale rovnou celou nemocnici.

Její iniciativa, nadšení a organizační schopnosti inspirovaly další organizátory PIM. „Jsme si velmi dobře vědomi, jak velký vliv má názor a příklad lékařů na chování veřejnosti. Proto velmi rádi, že právě lékaři se zapojí do našich aktivit a "poběží" příkladem.“ říká Jiří Nečásek, marketingový ředitel PIM.

„My jsme z anestezie, takže běžíme za Bez vědomí,“ prozrazují mi hrdě dvě sestřičky svůj týmový název. Originalitě se skutečně meze nekladou. Na start trať dlouhou 21,0975 km tak 2. dubna vyběhnout čtyřčlenné týmy jako Srdeční záležitost (kardiologická klinika), Slepej OReL (klinika dětské ORL) nebo Divoké alely (Ústav biologie a lékařské genetiky UK 2 LF a FNM). Celkem je doposud registrovaných 28 lékařských či zdravotnických týmů. Na moji otázku, jak se doktorce Heroldové podařilo přesvědčit a motivovat tolik lidí, se nejprve se smíchem se ptá: „ Myslíte, proč ten největší chcípák vyhecuje půlku baráku?“ Pak ale dodává, že to šlo samo. „Když k běhu hecuje neběžec, je to důvěryhodnější. Sportovci nikdo neuvěří, že je to dobré, protože on je běžec od přírody.“

Tréninky s Milošem Škorpilem

Dobrovolné tréninky probíhají pod vedením Miloše Škorpila, uznávaného běžce, ultramaratonce, poradce a trenéra PIM běžeckého klubu. Běhu se věnuje již přes čtyřicet let. Mezi jeho obdivuhodné výkony patří třeba výběh z Prahy na Sněžku za 22 hodin 40 minut, třikrát oběhl Českou republiku, je dvojnásobným mistrem České republiky v běhu na 24 hodin. S lékaři má zkušenosti zejména z oblasti pohybového aparátu, tréninky v rámci FNM s ním sjednali po domluvě s doktorkou Heroldovou organizátoři PIM. „Ve čtvrtek tady ve Hvězdě je to primárně pro doktory, v úterý pak ve Stromovce spíš pro běžecký klub, tam chodí víc lidí, i ti co trénují na maraton,“ vysvětluje Škorpil. Jeho červená bunda s nápisem Prague international marathon (PIM) a vyběhaná postava technicky vynikají v běžící skupině. „Správnou běžeckou technikou ušetříte až 20% energie, což je při maratonu nějakých 8 km,“ upozorňuje. Dnešní tréninkový okruh má 4 km. Běží se společně, pohodovým tempem. Atmosféra je přátelská, všichni si vzájemně tykají, konzultují běžecké úspěchy a trable. „Motivace, bez ní se člověk nevykope. Jinak bych se nepřinutil, jinak bych asi teď dělal něco úplně jinýho, a ono v tomhle počasí je lepší jít si zaběhat než sedět zavřenej doma,“ přiznává Vítek z anestezie. Doktorka Hyršlová souhlasí: „Nechceme běžet na to, že chceme vyhrát. Všechny nás přemluvila Dáša, odchytla mě na obědě se slovy, že jsem takovej sportovní človíček, ať s ní jdu běžet maraton. Už tři roky si říkám, že začnu běhat, nedokopala jsem se. Tak konečně teď.“

Spolupráci s Milošem Škorpilem iniciovala doktorka Heroldová. „Jsem zvyklá sahat po tom nejlepším, a on mi přišel ten pravý. Odchytla jsem ho ve Stromovce v rámci nějakého uzavírání sezóny před vyhlášením zářijových běhů. Od začátku byl projektem nadšen, dodával mi vždy patřičnou sebedůvěru a podporu,“ svěřuje se.

Žádná politika!

Ačkoliv by projekt mohl být spojován s odchody a výpověďmi lékařů a kampaní Děkujeme-odcházíme, doktorka Heroldová důrazně uvádí věci na pravou míru. „Nechci, aby se naše pobíhání politizovalo. Lékaři léčí apoliticky, tak se také pro radost apoliticky proběhnou. I když nás v očích veřejnosti média zdiskreditovala, myslím, že na lékaře ještě lidi dají, tudíž svým počinem můžeme být opravdu trochu příkladem i námětem k zamyšlení pro ostatní.“
Jádrem akce je filosofie PIM, podle níž sport je, nebo by se měl stát, neoddělitelnou součástí našeho života. Konkrétně běh, po chůzi jeden z nejpřirozenějších pohybů. Je dostupný pro všechny, stačí si obou boty, překonat lenost a vylézt ze dveří, pak už to jde. „ Běhání neuvěřitelně čistí hlavu, spaluje a likviduje stres. Toho mají lékaři až dost. Je potřeba kompenzace, upouštět hromadící se páru, abychom zabránili přetlaku. Jakýsi pojistný ventil…, “ mluví z osobní zkušenosti iniciátorka FNM. Odkazuje na staré Řeky, kteří tvrdili, že ve zdravém těle, zdravý duch! Formou štafetových běhů navíc účastníci posílí týmového ducha, vždyť už třem mušketýrům neslo heslo: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ své ovoce.

Natrénovaní borci, co funí čtyřicet kilometrů po asfaltu

Doktorka Heroldová chce spolu s ostatními lékaři nabídnout jiný pohled na maratonské dění. „Reklamy na PIM jsem dřív vždycky přehlížela. Byla to pro mě akce, která se týká té úzké skupiny natrénovaných borců, bláznů, co funí čtyřicet kilometrů po asfaltu, akce, co mně přináší jen stres, jsem zpruzená, kde zas budou uzavírky.“ Zapojení se do projektu má mezi lékaři pozitivní ohlas. Akčnost a zápal, který tryská z jeho organizátorky, je nakažlivý. Je to výzva, hec. Sice bláznivá myšlenka, ale mnozí neváhají a jdou do toho. Z nejedněch úst již zaznělo proslulé: „Co mě nezabije, to mě posílí.“

STOB - stop obezitě

V rámci propagace zdravého životního stylu se jako partner Projektu Zdraví zapojila i organizace STOB - stop obezitě. Sedavý životní styl, nedostatek pohybu a špatná životospráva mohou stát na počátku řady onemocnění, dříve souborně označované pojmem civilizační choroby. „Dnes už se spíš používá pojem neinfekční onemocnění hromadného výskytu, mezi ty hlavní a nejznámější zahrnujeme obezitu, cukrovku a vysoký krevní tlak,“ poučila mě MUDr. Marie Skalská, která je od roku 2007 lektorkou a cvičitelkou STOBu. Organizace se do Projektu Zdraví měla zapojit formou nordic walking (chůze s hůlkami) procházky spojené s edukací, soutěžemi, výstavkami, ukázkami a ochutnávkami výživy apod. Měla být určena především pro ty, kteří ze zdravotních či jiných důvodů nemohou trať absolvovat během. „Nakonec z toho ale sešlo, nepohodli jsme se s panem Nečáskem, a tak chystáme něco až pro příští ročník PIM.“ vyjádřila se Ivana Málková ze STOBu. Podporu v rámci projektu však nezrušili. Jejich působení se sice zaměřuje zejména na změnu stravovacích návyků a boj proti obezitě, nicméně i ty jsou vázány k životnímu stylu. „Mezi dospělými má 70% lidí nadváhu, obézních je kolem 10% a obě čísla stále stoupají,“ odhaluje mi alarmující statistiky doktorka Skalská. Programy STOBu jsou určeny zejména široké veřejnosti, v současné době se soustředí hlavně na pomoc diabetikům, jejichž počet každým rokem stoupne o 50 tisíc nově diagnostikovaných.

Ladit formu

Je kolem šesté, začíná se šeřit a ochlazovat. Pro dnešek je trénování u konce. Všichni se loučí a odbíhají do svých teploučkých domovů. Do závodu zbývají ještě čtyři týdny, dost času na vyladění formy. Probuzená soutěživost a natěšení se začínají mísit se strachem a výčitkami, do čeho jsem se to zase namočila! „Jak to celé dopadne zatím nevím, ale když ne dobře, blbě určitě, říkal můj ne zrovna optimistický dědeček…Uvidíme.“ říká doktorka Heroldová. Zatím však jí ani motivovaným kolegům lékařů nadšení nechybí. Jak řekl Ghándí: „Udělat věc, které se bojíme, je první krok k úspěchu.“