A cas plyne...

Uz je zase patek. Nechci, aby to vyznelo, ze nejsem rada, prece jen kazdy se po tydnu skoly tesi na vikend. A dnes mi patecni silenstvi prislo jeste o neco silenejsi vzdyt zitra je prece Valentyn! Dokonce jsme nemuseli mit ve skole uniformni seda nebo modra tricka...za podminky mit ruzove, cervene nebo bile. Puvodne to vypadalo jen na ta ruzova, ale nakonec, nastesti, byla pridana i cevena a bila. Ale proc tohle vlastne pisu. Jen si cim dal vic uvedomuji, jak se mi to tu krati. Jak cas leti. Mame unor a nedavno byly Vanoce. Je patek a nedavno bylo pondeli. Za 14 dni mame jarni prazdniny, pak jsou Velikonoce, kdyz vse dobre pujde tak v dubnu "velka cesta" na Vancouver, v kvetnu zajezd do New Yorku, konec roku, zaverecny ples a jedu domu. Asi bych o tom az tak nepremyslela, ale kdyz tento tyden dorazil dopis z centraly EF z Toronta ohledne organizovani dat odletu, nejak to na me dolehlo. Rikala jsem si, vzdyt je TEPRVE unor. Jeste mam cas. Kdyz se ale clovek zamysli, utece to jako voda. Na jednu stranu je to skoda, na druhou stranu nemuzu rict, ze se netesim na sve "stare zname". Nevim, mozna to nema cenu resit, uz jen proto, ze cas zkratka bezi. Nikdo a nic ho nikdy nezastavi...