Québec, Québec, Québec

Tak jsem koukala na posledni prispevek na blogu, ktery hlaisl datum 24. ledna. Dlouho jsem nic nenapsala. ne ze bych nemela co, na to se tady nehraje. Jen jsem se k tomu z casovych duvodu jeste nedostala. Ti, kteri me znaji muzou zustat klidni, nezmenila jsem se, stale mam malo casu.. Ale na psani novych prispevku s ho rada udelam..takze ted uz dost kecu a vzhuru k nove "canadian experience"!

Musim se vratit k patecnimu dni, kdy jsem si misto skoly lebedila v postylce, uzila si snidani bez stresu, ze nesmim zapomenoust skolni tricko, po dlouhe dobe provetrala svuj batoh a oprasila sve balici schopnosti. Neco malo po poledni me prijizdi vyzvednout a odvazi na prvni smluvene misto. Prestupni stanice. A dal pokracuji v Jeepu hostitelske rodiny me rakouske kamaradky Mariny. poradne michani narodnosti ale terve prijde. Sraz mame u koordinatorky v Lavalu. Zinhio z Brazilie, Yasmin ze Svycarska, Lina z Nemecka, Danni z Mexika, Marina z Rakouska a Sean jako "looser" s Kanady. Dokonce jsme i uspesne narvali vsechna zavazadla do kufru. To, ze prvni clovek, co otevre dvere dodavky bude zasypan hromadou tasek a batohu uz nebylo podstatne. Hlavne ze se dvere zavrely. Vyrazime. Dalsi zastavka Longueil, nabirame dalsi 3 lidi. Nemecke trio Josephine, Richard a Luisa. Kompletni sestava, hura smerem Quebec city!
Cesta dlouha a priroda vola, znate to.. Takze sjizdime z dalnice, ze se porozhledneme po benzince. nakonec uspesne, ale dan je pomerne vysoka, nasleduje nesmyslenych 20 km naprostou pustinou kamsi rovne do lesa. Zkratka neni jine volby, nepostavili tu najezd zpet na dalnici, nastesti nase bajecna zajizdka konci na prvni krizovatce (ale po tech 20 km...), kde se vracime zpet na dalnici.. Vetsina clenu posadky klimba, probouzime se v mestske zacpe Quebec city. Navigacni system GPS hlasi nesmyslne nazvy ulic, ridic a spolujezdec se neustale dohaduji, kde zatocit a do toho vseho ridic zacne ve fronte na cervenou otevirat a zavirat okynko, pri kazdem otevreni vykoukne a komickym tonem se pta do neznama ulice lne aut: ,, Hello, nevite kde je ulice Chemin de blablabla? " Zavre okynko a cele se to opakuje. Lide z ostatnich vozidel jen delaji, ze nic nevideli. Radsi. Manzelce ridice se to nezda prilis vtipne, tvari se, jako by ho neznala. Radsi. Za to my, vsichni co sedime vzadu, se dobre bavime. usmev nam na rtechale zmrzne jen co vystoupime do chumelenice. Honem do tepla restaurace. Mame zamluvene 3 obrovske stoly. Jeste aby ne, je nas taky pekna spousta. Nasleduje klasicke predstavovani - jmeno + narodnost. Poznavame Thajku, Mexicany, Venezuelanky, spoustu dalsich Nemcu, ale s CR jsem tu zase jedina ja... Po veceri nas prideluji do rodin, kde budeme spat. Prijde mi fajn, ze muzeme zustat u mitnich vymennych studentu, je to lepsi nez byt v hotelu, aspon se seznamime s novymi lidmi. Tesila jsem se na to, ze poznam noveho cloveka, co prebyva ted na rok v Quebec city. Ze si popovidam s nekym, kdo zustava ve meste (ne v lese jako ja ve Val-Morin..). Ze to zkratka bude fajn. Bylo to fajn, to jo, ale ten zbytek ne tak docela. Abych to upresnila, pro ostatni jo, ale pro me ne. (Rikala jsem to vzdycky, ze jsem proste original, ne?..jako Kofola..:)..) Byla jsem vybrana jako "reprezentant", ktery dela dobrou image EF, tudiz jsem byla v potencialni hostitelske rodine. Ptala jsem se proc ja? Jako odpoved jsem dostala se smichem: ,,You're the best..." Na jednu stranu to potesi, kdyz me povazuji za jedince, ktery je ten pravy pro presvedceni rodiny, co vaha, jestli si vzit na pristi rok vymenneho studenta ci ne. Byla jsem na to urcitym zpusobem hrda. Na druhou stranu jsem byla zklamana. Tesila jsem se, ze budu s nejakym jinym vymennym studentem. Navazu novy kontakt, kamaradstvi. Ikdyz na zacatku asi jen povrchni, protoze jeden vikend neni moc, ale aspon neco. Ale veskere nadeje se rozplynuly... nevadi, brala jsem situaci tak, jak je. A nakonec to stejne bylo fajn. Byli mili, jedenactileta dcera, co zavodne krasobrusli (wow, neznam moc lidi, co krasobrusli..), sedmileti kluci dvojcata, pravi Kanadani - blazni do hokeje, tatinek architekt - loni byl v Praze, tak mi peknou chvilku basnil o nasem uzasnem Karlove moste, jake je skvele, ze jsme si zachovali tolik pamatek...

Rano jsme vyrazeli relativne brzy. Kazdy si koupil neco jako vstupenku, palstoveho maskota karnavalu - Bonhomme de Carnaval. Pripominal trochu snehulaka, ale radis to nikde nerikejte. Je to totiz BONHOMME DE CARNAVAL, zadny SNOWMAN!! Vyrazili jsem do Palais de glace prohlednout si sochy ze snehu. Vazne to byly steny z ledu, skoro mi bylo lito, ze si s tim nekdo da takovou praci a pak mu to v dubnu roztaje. Nasledovala prvni hromadna fotka. na par minut jsme zablokovali pruchod, fotografove byli dva, ale fotoaparatu asi tak 30, takze kazdy mel spoustu "naramku", hezky jeden po druhem. Trochu jako Japonci, ikdyz ti maji ty kamery a vsechnu techniku spis na krku nez kolem zapesti jako naramek...
Zasadni chyba byla, ze jsem objevili ledovou klouzacku. Urcene to byl pro deti. Uz jen pohledme bylo videt, ze vetsina zakazniku je ve veku 3-5 let. No, ale pak jsme tam byli my. Pekne zpatky do detskych let, ze? Ani nas nenechali poradne doklouzat a "nasilne" jsme se presouvali na vlastni karneval s spoustou aktivit. Od termalnich koupeli pres bubenicke show, tanecni vystoupeni, sane tazene konmi, budku, kde vam rozejreji javorovy sirup, ktery pak nalijete na tycku a rychle polozite do snehu. Vse ztuhne a zbyte vam neco jako lizatko z javoroveho sirupu. Snad vsechny deti mely toto "cuc na klade". Normalni snowtubing a pak mega snowtubing, bylo nas 8 v jednou mkruhu a pri izde dolu jsme se tocili kolem dokola. Frcelo to zatracene rychle, vitr svistel kolem usi. Uzivali jsme si to. Hudba byla vsude, kdo chtel tak jen tak tancoval do rytmu (Latino girls - Venezuela a Mexiko nezklamaly :)..) Na rozehrati byl velky vytopeny stan s jidlem a pitim a ochutnavkami susenek, jogurtu, ryzoveho pudinku a buhvi ceho jeste.. Videli jsme soutez v psich agility, psiska byla tak nadrzena, ze majitel sotva stacil dobehnout k dalsi prekazce a davat povely. valeli jsme se ve snehu na slunicku a najedno uslysim, jak me nekdo vola.
- ,, Pojd honem sem, je tu stenatko, honem honem...!"
Sebehla jsem z kopecka a vidim chlupaty roztomily stene bernardyna. Bylo vazne sladky, skakao po me, oblizovalo me a majitel jen nechapave koukal. Tak se Julie, koordinatorka, ktera me k psisku zavolala, ujala vysvetlovani.
- ,, To je studentka z CR, prijela tu stravit rok v Quebecu a hrozne ji chybi jeji pes, ktereho ma u nich doma... .."
Mezitim prisli dalsi, Julie jen pokracovala ve jmenovani.
- ,, Je z Venezuely, tady ta je z Mexika, Nemecko, ..."
Pan koukal stale nechapave, ale evidentne to vzal dosti sportovne. Co mu zbyvalo ostatne?
Presunuli jsme se na obed a pak na zavo psich sprezeni. Hafani se ritily rychlosti blesku, nechtela bych byt ten, kdo je na te podivne jezdici karce, co psi tahnou a ma je v zasade ridit... Probehl posledni zavodnik a zacala veka snezna bitka. Ti, kteri vidi snih na vlastni oci tady poprve ve svem zivote si to rozhodne hodlaji poradne uzit. A my, co ho uz zname taky. Ostatni ucastnici karnevalu sporadane kraceli po chodniku a jen vrhali podivne pohledy na nas do zaveji snehu. Ze se chovame jako deti? No a co, vzdyt jsme jeste deti! Zabava je zabava, ale nic netrva vecne, takze nasledoval dalsi presun a to do historickeho centra mesta. V zasade se tedy jednalo o prosluly Château Frontenac, ktery ani nevim proc se jmenuje château, kdyz je to vlastne hotel, ale tak asi je to jedno. jen jsem se musela pousmat, kdyz jsem si vzpomnela, ze jsem loni mela prezentaci na anglictine na Quebec, jak jsem mluvila o Château Frontenac... A ted jsem tady. Zajimalo by me, jestli jsem uz v te dobe vedela, ze vyrazim do Quebecu.. Asi spis ne, prijde mi to legracni..
Ikdyz ve vsem moznych narizenich a pravidlech EF je alkohol zakazany, dostali jsme povoleni ochutnat typicky napoj karnevalu. Cariboo. Urcite pres 80% alkoholu, pripominalo mi to takove hodne silne svarene vino. Hodne hodne silne. Rozhodne ne na vypiti cele flasky sam.. Ale chutnalo mi to, navic atmosfera baru z ledu se sochami dvou lednich medvedu z ledu a ohynku, u ktereho jsme rozmrazovali ruce.. Spousta lidi pak vyrazila nakupovat. Suvenyry a nebo jen tak nakupovat. Hlavne holky, znate to... Ikdyz trenky, ktere s napisem "J'aime Quebec", ktere si koupil Zinhio?..Abych tak rekla usmevne...:) ja nemam rada nakupovani. Navic, mam pred sebou jeste kransych pet mesicu. Nechtelo se mi nakupovat suvenyry. Muzu je nakoupit kdykoli a prakticky kdekoli. Tak jsme se vydali s mymi spriznenymi dusemi na dalsi klouzacky. A uzivali si to! jako male deti! Byla to legrace, jsem si jista, ze lepsi nez nakupovani!:)
Na sraz jsme dorazili vsichni zmrzli, takze vecere v teplicku restaurace docela potesila. Cely den venku byl docela unavujici, v mezidobi cekani nez rodina, u ktere jsem prebyvala, dorazi, jsme hrali karty a jedli podivne kanadske mentolove bonbony. Potom uz hura do hajan.
Nedelni rano bylo ve znameni odjezdu. Nic jineho jsme v planu nemeli. Mrzelo me to. Hlavne proto, ze to byla tak trochu ztrata casu, cekani asi hodinu a pul (jedne pasazerce nasi dodavky ujel autobus a dalsi jel az za hodinu..), bloumani obchody... Ale kdyz jsme nakonec konecne vyrazili, nebyla to nuda. Cestou jsem davala lekce cestiny Richardovi, Luise a Josephine, musim uznat, ze jsem na tom teda s nemcinou lepe nez oni s cestinou:)...Yasmin nam vysvetlovala rozdily mezi svycarskou a nemeckou nemcinou, ucili jsem se sprosta slova, hlasi sibenici, kreslili a hadali obrazky, no, nenudili jsme se..protoze nudit se je nuda :)
Zaverem naseho vikendoveho cestovani bylo, ze nam dostal voda v odstrikovacich. Silnice byla mokra a sklo tudiz stale spinave. A protoze jsme ho nemeli cim umyt, jeli jsme tak trochu po slepu. Ridic nakonec prohlasil, ze takhle to dal nejde a za jizdy vystrcil ruku s okynka ve snaze vylit vodu z lahve na predni sklo. Bohuzel bez uspechu, jen nasledujuci rada ucitla jemnou sprchu. dalsi pokus byl proveden pri stani na semaforech, ucinny, ale vydrzel asi tak dve minuty. Coz na to, ze nam zbyvalo asi 20 minut jizdy nebylo uplne dostatecne... nakonec jsme tedy zastavili u benzinky a koupili vodu do odstrikovacu a stastne dorazili domu. :)
Byl to fajn vikend. Jedine, ze jsem ocenila mnohem vic spolecensou strnku, to, ze jsem mela moznost potkat dasli studenty z okoli Quebec city, dalsi narodnosti, opet si popovidat o necem spolecnem, co tu prozivame. Nemuzu rict, ze jsem z karnevalu jako takoveho zklamana, myslim, ze jsme si uzili maximum, co jsme mohli. Jen jsem cekala, ze "nejvetsi zimni karneval na svete" bude vetsi. Vic aktivit na vic mistech, z cele mesto bude zit karnevalem, ze atmosfera bude vsude v ulicich, pruvody a masky... A to tak uplne nebylo. Skoda. Ale i tak nelituju, ze jsem vyrazila. Ani nahodou. Stalo to za to, byl to prima vikend.
Jedna z koordinatorek rikala, ze je to jeji 21 karneval. Urcite karneval v Quebecu stoji za to, ale jednou za zivot mi to asi stacilo. Treba zase jednou nekdy podruhe, ale 21krat rozhodne ne, nepripada v uvahu!