Posledni skolni den. Posledni zkouska. Posledni vytaceni kodu na zamku me skrinky. Posledni kroky po ztichle chodbe. Posledni slova diku mym profesorum. Posledni den ve skolnim tricku. Posledni rozhovory a louceni s nekterymi profesory. Posledni pohled na parkoviste plne zlutych skolnich autobusu. Posledni cesta ze skoly.
...zbydou jen vzpominky...
Prselo, kapky delaly krouzky na kaluzich. Sterace stojicich cekajicich autobusu se cas od casu line pohnuly. Sedela jsem u okna a vyhlizela sve cislo busu. Svoji 200, ktera stejne vzdycky dorazila mezi poslednimi. Aspon ten posledni den neni vyjimka.
Smutek, ze uz to konci? Beznadej, ze cas tak padi? Uzila jsem si to dostatecne, slo to snad jeste vic? Mozna od vseho trochu. Na druhou stranu, posledni znamena prazdniny. A samozrejme, nejde se netesit na prazdniny, ze... :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat