Aby cesta ubihala

Cestou z Vancouveru do Banff jsem se divala z okna. Rada se divam z okna, jak se krajina miha, dal a dal se objevuje neco novejsiho a novejsiho. A pokazde, kdyz jsem videla vlak vesele drncici vedle po kolejich, pocitala jsem jeho vagony. Frceli jsme po trans Canada highway, dalnici cislo 1 spojujici vychod a zapad zeme a zeleznice, co spojuje vychod a zapad take, vedla casto hned vedle. Prilezitosti k pocitani vagonu jsem mela hned nekolik. Poprve jich bylo 90! Nikdy jsem tak dlouhy vlak nevidela. Podruhe jsem to vzdala u 110ti. Vazne nechapu, jak muze jedna lokomotiva utahnout tolik vagonu...

Zajem o vlacek vystridalo povidani naseho pruvodce. Podel obou stran dalnice po cele delce NP Banff jsou pletiva, aby zvirata nevbihali pod auta. Jenze bylo by to prece na nic zit cely zivot jen na jedne strane dalnice, ne? Takze je vybudovana cela rada podchodu a mostu pres dalnici. Samozrejme s dokonalym maskovanim, most vypada jako obycejny kopecek pres silnici, jsou tam vysazene stromy, nahazene kameny a hlina, abych tak shrnula 100% prirodni. Do zadneho podchodu jsem nevidela (logicky, kdyz jsme frceli po dalnici..), ale udajne i takovy los ci sob s parozim tam projde... Ikdyz pruvodce me pobavil tim, ze "pry to nemaji moc radi chodit do podchodu, ze jdou radsi pres most..". Skoro se mi chtelo rypnout, jak to vi, ze to nemaji radi.. Kazdopadne ale napad plotu s mosty a s podchody se mi zda docela dobry...