Tak konecne, ikdyz s temer dvoutydennim zpozdenim, napisu par radku o me "vyprave" na druhy konec Kanady... Pojdte se mnou procestovat Vancouver, Nanaimo, Victorii, hory a Banff a Calgary, ukazu vam, ze Kanada neni jen stanice polarni... :)
Pripomelo mi to onu reklamu na jackpot: "Zlata horecka stoupa..." Jen ta moje horecka byla cestovni, nikoli zlata ani nijaka jina. Proto uz hned v letadle padlo prvni "We did it!" na znameni uspechu, ze vazne jedem. Letadlo pomalu klesalo a nocni Vancouver s tisicem svetel caroval obdivne usmevy na rtech. A co teprve ve dne! Prochazely jsme centrem, na "nabrezi" Canada Place ze me uzasem vypadlo jen "WOW". Nepopsatelna vyjimecna atmosfera tvorena morem, vysokymi modernimi prosklenymi budovami, pristavem s plachetnicemi a to vse se zasnezenymi vrcholky hor na horizontu. Mozna to v radcich tak nevypada, ale v ten moment to na me opravdu zapusobilo. Vsechno nove a moderni, ale ciste a svezi. Po sedivem Quebecu, kde v dobe naseho odletu jeste odtaval snih, byly kvetiny, kvetouci stromy nebo jen obycejna ZELENA travicka mile na pohled. Cistota doslova bila do oci, k videni byli i panove, co omyvali verejne lavicky!..to se mi zdalo uz trochu prehnane, ale pohled na chodniky bez nedopalku cigaret byl docela fajn..:) Navstivily jsme samozrejme znamy Staley park, kde si nepripadate vubec jako ve meste, nevynechaly jsme Gastown s parnimi hodinami, Chinatown, popovezly jsme se do ctvrti Capilano v Severnim Vancouveru, dokonce i Sophie se zavratemi se prekonala a presla visuty Capilano suspension brigde vedouci pres kanon reky Capilano. Centrum vystridaly klidne rezidencni ctvrti s upravenymi domecky a zahradkami.Prozatim jsme zamavaly Vancouveru pri opousteni Horseshoe Bay, trajektem jsme mirily na Vancouver Island, cilova stanice Nanaimo. Odtud pak busem do Victorie, hlavniho mesta Britske Kolumbie. Vsemi doporucovane Butchart Gardens ve Victorii se vyplatily, stalo to za to, nespocet jarnich kvetinek, od tulipanu pres nadherne narcisky, hyacinty, rododendrony, ... Obloha modra, slunicko, vsechno vonelo, nerikam jen tak, ze to nemelo chybu! Vecer jsme okusily tajemstvi "floating house". Doslova domek na vode. Maji jich tam asi 30, rozdelene hezky do jednotlivych doku predstavujicich ulice, pri veceri se vam vino ve sklenicce obcas trochu zavlni, ale jinak bydleni neobvykle, utulne a roztomile. Sspecialni bydleni, specialni lide - potkaly jsme se s holkou, co se pred nedavnem vratila z expedice na Antarktide. Takove lidi se nepotkavaji kazdy den... Bylo to jako v pohadce, osviceny parlament a luxusni Empress hotel s pristavem vypadaly skoro nerealne. Z vyletu do Mount Douglas park nas uz cekal dalsi presun, trajekt zase zpet do Vancouveru. Z toho, co je pro turisty ve Vancouveru k videni nam zbyvala Broadway, 4th Avenue, Grenville Island s proslulym trzistem se snad uplne vsim, na co si vzpomenete. Projely jsme se mistnim skytrain, ktery bych nazvala spis jen train, jelikoz mi prijde jako obycejny vlak...A tresnicka na dortu z Vancouveru bylo opet doporucovane Akvarium. Delfini show, krmeni lachtanu, morske vydry, rybicky, koraly a morske potvurky prapodivnych tvaru, tropicky les s lenochodem a opickami, zaby, meduzy, zraloci a zelvy, bylo toho spousta. Jenze my nechaly Vancouver 
definitivne za zady, vhuru do hor! Minibus s pruvodcem, "jump on, jump off". Zastavka u vodopadu a pralesa se stromy porostlymi mechem, povidani o zeleznici napric Kanadou, projizdeni skrz Columbia mountains, stale bliza bliz nasemu cili - Banff, mestecku v centru Rockies. Ale 850 km neni jen tak, pauza byla u Shoeswap lake. Majitel hospody a pokoju byl vesely chlapik, po veceri nam zapnul horkou vyrivku, pujcil nam kola na prijizdku a navic, jake stesti, zrovna se vecer konal zivy koncert mistni kapely! Verte, ze neni nad zivy koncert v zapadakove! :) Jeste musim dodat k pujcenym kolum, vetsi hajtru jsem asi nikdy nevidela. Rezave, rozviklane, riditka se kinklala, pneumatiky zpuchrele, ale jelo to! Nejvetsim nedostatkem bylo, ze moje kolo nemelo brzdy. Takze jeste stesti, ze vsude byla plus minus rovinka, nebo aspon protikopec, kde zastavit. Dalsi den nase ceta pokracovala, dest se nahore v Rogers pass zmenil ve snih, zastavili jsme v turistickem centru, co bylo udelane spis jako muzeum, od modelu zeleznice (trans Canada railway), pres vycpane medvedy az po nahravky zvuku zvirat. Male Columbia mountains se zmenily ve velke Rockies. Narodni park Yoho (Yoho znamena Wow v domorodem jazyce) nam ukazal kanon reky Kickinghorse, Emerald lake, ktere je dokonce na seznamu UNESCO ale ktere bylo jaksi zamrzle a zasnezene jeste, takze jeho uchvatne modra barva nebyla zase tak uchvatne modra... Pri prejezdu do Alberty jsme posunuly hodinky o hodinu, jaka zmena, ze rozdil s CR jen 8 hodin! A vecer uz jsme pozorovaly srnky okolo hotelu v Banff. 
Sirokanske udoli s vysokou barierou zasnezenych stitu hor na oboustranach, reka klikatici se jako had v udoli, hezky pohled z Tunel mountain. Podel Bow river az k zasnezenym vodopadum, ktere bych osobne nazvala asi spis kaskadami, pusobivy pohled na Banff Sprig hotel, luxusni hotel a klenot mistniho lazenstvi hrde vykukujici mezi stromy. Termalnich a mineralnich pramenu jsme vyuzily hned vecer, kdy jsme se nalozily do velke horke lazne. Ranni pohled z okna na oblohu bez mracku mluvil za vsechno, jako by me vrcholky volaly. Jenze nic nebylo tak evidnetni, precjen vsude na trasach byla jeste spousta snehu a ledu, Mount Rundle jsem nakonec prohlasila prilis nebezpecnou pro vystup v techto jarnich mesicich, navic sama pri predstave setkani s chlupatym medou.. Vydala jsem se tedy podel Spray river, pak vyhlidkovo okruzni trasu kolem Tunel mountain. Ti, co videli fokty zkratka vi. Nadherne vyhledy, fotak byl v plne pohotovosti. Vazne... WOW! Bylo mi lito nechavat hory za zady, sjizdeli jsme busem udolim mezi stity hor smerem do Calgary. Hrebeny se vzdalovaly, ale ja mela uvnitr onen "wow pocit", moje laska k horam nikdy nezmizi. Pohled z okynka na placate plane Alberty, na jejichz horizontu byla stale zubata linie hor. A ja vedela, ze se tam chci jednou vratit! Posleni vecer nasi cesty, nocni Calgary, usinaly jsme plne planu, kam poslednich pul dne vyrazime, co navstivime.. Jenze to by vse bylo "moc v pohode". V domneni, ze letadlo nam leti "nekdy odpoledne, tak kolem treti..", jsme si daly rano hezky na cas. Vstavani v 8:50, sprcha, baleni, zadny stres. Bylo 9:40 kdyz jsem jen tak prohlasila "v kolik ze nam to leti?" a koukla do papiru s rezervaci. Nejdriv jsem mela pocit, ze se mi to zda. Bohuzel ne. Letadlo odletalo v 10:50! Tzn. za hodinu a deset minut. A my byly v hotelu, nezabaleny... Ale s plany, jak si zajdeme na snidani, jak navstivime tohle, jak pak dojdeme vyzvednout nase velke batohy v hotelove uschovne... Pak to slo raz na raz, naklusaly jse ma recepci, ti nam zavolali taxi a frcely jsme na letiste. Ale stale - ZANDY STRES! Jen mi to prislo vtipny, musela jsem se smat celou cestu na letiste. Bylo 10:20. Zbyvalo vyzvednout letenky. check-in zavazadla, projit kontrolou a pak uz jen koupit neco k jidlo a do letadla. Docela jsem vydechla s dosednutim na sedacku. "We did it!" Pomalu jsme se rozjizdeli, motory nabidaly na sile, runway se mihala v okynku a uz letime. Bylo mi trochu smutno, ze uz to konci. Ale do takoveho Vancouveru jsem se vazne zamilovala a slibila si, ze se tam jednou vratim! Bylo to uzasny! Skvely! Vratila jsem se nadsena! A zpet v Montrealu na letisti jsem se otocila na Sophie se diky, ze me takhle vzala s sebou. A nekde uvnitr jsem se otocila s diky ke vsem, co stoji za tim, ze jsem takhle vyrazila. Ne kazdy ma takovou moznost. Ja ji mela. Vazim si ji! A jak jinak by nase desetidenni putovani mohlo skoncit nez nasim zaverecnym - "WE DID IT!"
definitivne za zady, vhuru do hor! Minibus s pruvodcem, "jump on, jump off". Zastavka u vodopadu a pralesa se stromy porostlymi mechem, povidani o zeleznici napric Kanadou, projizdeni skrz Columbia mountains, stale bliza bliz nasemu cili - Banff, mestecku v centru Rockies. Ale 850 km neni jen tak, pauza byla u Shoeswap lake. Majitel hospody a pokoju byl vesely chlapik, po veceri nam zapnul horkou vyrivku, pujcil nam kola na prijizdku a navic, jake stesti, zrovna se vecer konal zivy koncert mistni kapely! Verte, ze neni nad zivy koncert v zapadakove! :) Jeste musim dodat k pujcenym kolum, vetsi hajtru jsem asi nikdy nevidela. Rezave, rozviklane, riditka se kinklala, pneumatiky zpuchrele, ale jelo to! Nejvetsim nedostatkem bylo, ze moje kolo nemelo brzdy. Takze jeste stesti, ze vsude byla plus minus rovinka, nebo aspon protikopec, kde zastavit. Dalsi den nase ceta pokracovala, dest se nahore v Rogers pass zmenil ve snih, zastavili jsme v turistickem centru, co bylo udelane spis jako muzeum, od modelu zeleznice (trans Canada railway), pres vycpane medvedy az po nahravky zvuku zvirat. Male Columbia mountains se zmenily ve velke Rockies. Narodni park Yoho (Yoho znamena Wow v domorodem jazyce) nam ukazal kanon reky Kickinghorse, Emerald lake, ktere je dokonce na seznamu UNESCO ale ktere bylo jaksi zamrzle a zasnezene jeste, takze jeho uchvatne modra barva nebyla zase tak uchvatne modra... Pri prejezdu do Alberty jsme posunuly hodinky o hodinu, jaka zmena, ze rozdil s CR jen 8 hodin! A vecer uz jsme pozorovaly srnky okolo hotelu v Banff. 
Sirokanske udoli s vysokou barierou zasnezenych stitu hor na oboustranach, reka klikatici se jako had v udoli, hezky pohled z Tunel mountain. Podel Bow river az k zasnezenym vodopadum, ktere bych osobne nazvala asi spis kaskadami, pusobivy pohled na Banff Sprig hotel, luxusni hotel a klenot mistniho lazenstvi hrde vykukujici mezi stromy. Termalnich a mineralnich pramenu jsme vyuzily hned vecer, kdy jsme se nalozily do velke horke lazne. Ranni pohled z okna na oblohu bez mracku mluvil za vsechno, jako by me vrcholky volaly. Jenze nic nebylo tak evidnetni, precjen vsude na trasach byla jeste spousta snehu a ledu, Mount Rundle jsem nakonec prohlasila prilis nebezpecnou pro vystup v techto jarnich mesicich, navic sama pri predstave setkani s chlupatym medou.. Vydala jsem se tedy podel Spray river, pak vyhlidkovo okruzni trasu kolem Tunel mountain. Ti, co videli fokty zkratka vi. Nadherne vyhledy, fotak byl v plne pohotovosti. Vazne... WOW! Bylo mi lito nechavat hory za zady, sjizdeli jsme busem udolim mezi stity hor smerem do Calgary. Hrebeny se vzdalovaly, ale ja mela uvnitr onen "wow pocit", moje laska k horam nikdy nezmizi. Pohled z okynka na placate plane Alberty, na jejichz horizontu byla stale zubata linie hor. A ja vedela, ze se tam chci jednou vratit! Posleni vecer nasi cesty, nocni Calgary, usinaly jsme plne planu, kam poslednich pul dne vyrazime, co navstivime.. Jenze to by vse bylo "moc v pohode". V domneni, ze letadlo nam leti "nekdy odpoledne, tak kolem treti..", jsme si daly rano hezky na cas. Vstavani v 8:50, sprcha, baleni, zadny stres. Bylo 9:40 kdyz jsem jen tak prohlasila "v kolik ze nam to leti?" a koukla do papiru s rezervaci. Nejdriv jsem mela pocit, ze se mi to zda. Bohuzel ne. Letadlo odletalo v 10:50! Tzn. za hodinu a deset minut. A my byly v hotelu, nezabaleny... Ale s plany, jak si zajdeme na snidani, jak navstivime tohle, jak pak dojdeme vyzvednout nase velke batohy v hotelove uschovne... Pak to slo raz na raz, naklusaly jse ma recepci, ti nam zavolali taxi a frcely jsme na letiste. Ale stale - ZANDY STRES! Jen mi to prislo vtipny, musela jsem se smat celou cestu na letiste. Bylo 10:20. Zbyvalo vyzvednout letenky. check-in zavazadla, projit kontrolou a pak uz jen koupit neco k jidlo a do letadla. Docela jsem vydechla s dosednutim na sedacku. "We did it!" Pomalu jsme se rozjizdeli, motory nabidaly na sile, runway se mihala v okynku a uz letime. Bylo mi trochu smutno, ze uz to konci. Ale do takoveho Vancouveru jsem se vazne zamilovala a slibila si, ze se tam jednou vratim! Bylo to uzasny! Skvely! Vratila jsem se nadsena! A zpet v Montrealu na letisti jsem se otocila na Sophie se diky, ze me takhle vzala s sebou. A nekde uvnitr jsem se otocila s diky ke vsem, co stoji za tim, ze jsem takhle vyrazila. Ne kazdy ma takovou moznost. Ja ji mela. Vazim si ji! A jak jinak by nase desetidenni putovani mohlo skoncit nez nasim zaverecnym - "WE DID IT!"
Žádné komentáře:
Okomentovat