Tady i tam...

Vlastne uz rano u autobusu me to prekvapilo - vetsina lidi nastoupila s koleckovym kufrem, jehoz velikost se prilis nelisila od toho, co jsem do nej balila na rok. A to jsme jeli na dva dny. Nechapu... Kazdopadne kdyz holky rano vybalily zehlicky na vlasy, feny a vsemozne dalsi laprcajky, uz jsem se nedivila... Stejne zi mohly vlasy vyzehlit a naarazovat jak chtely, na lodi zatracnee foukalo, tak byli vsichni paradne rozcuchani. Opustili jsme South port a vypluli na hodinovou vyhlidkovou projizdku. Fotaky byly nazhavene, Brooklyn bridge, Manhattan, financni ctvrt plna novych vysokych modernich budov a tak celkove, vyhled na na mesto z rybi perspektivy...A samozrejme dlouho vyhlizena a ocekavana modla New Yorku - Socha svobody. Co budu povidat, stale tam stoji a vypada uplne stejne jako na vsech obrazcich, co jste zajiste videli. Chchete-li neco vic, musite byt na miste. Neucaruje vas krasa nebo neobvyklost sochy samotne. nebo aspon na me to z tohodle uhlu moc dojem neudelalo. Co na me silne zapusobilo byl samotny fakt, ze se nachazim pred Sochou svobody, tou, o ktere cely svet mluvi, tou, co reprezentuje New York a mnohokrat i USA na obrazcich, fotkach, v ucebnicich, vsude. Byla jsem tam, s vedomim, kde jsem. A pokazde, kdyz se podivam na nejakou z mych fotek, co jsem v ten moment vyfotila, vzpomenu si na ten pocit, jak mi bylo. Nikdo mi to nevezme...

Bylo to podobne jako se vsim ostatnim.Kolikrat jsem o ni slysela mluvit a ted jsem tu byla. Pro zmenu vysoke stihle budovy Wall Street. Financni a bankovni ctvrt se neobesla bez newyorkse burzy, American Express company, vsemoznych svetovych bank a samozrejme, abychom nezapomneli, v jake ze to jsme zemi, americke vlajky vsude a v dostatecnem mnozstvi...

"A to je jen tohle?" znely zklamane hlasy kdyz jsme dorazily na Ground zero. Vanze nic extra k videni, velka dira v zemi a kolem plno bagru a jerabu, co prave hloubi zaklady pro ctyri nove vyskove budovy, rovnez trade centers. Ale pocit, co na me dychal jen z faktu, byt na miste one tragedie z 11.zari... Kdyz jste na miste, mezi davy lidi na chodnich a autami stojicimi v kolone, to vse uzavrene mezi vysokymi budovami, musi vam byt jasne, jake peklo to muselo byt, panika, ze se z tohodle labyrintu neni sance dostat, ze neni kam a kudy utect. jen vzhladnout na vysku budovy a predstavit si kolik lidi uvnitr pracuje. A pak drcnout a vse spadne jako domecek z karet...Uff, vazne mi bylo docela tezko, skliceny pocit, sevreni mezi budovami, bezmocni...

Hlasy vsech nadrzencu na nakupovani byly vyslyseny hned v zapeti, dalsi zastavka nasi prochazky po meste bylo zname China town. Pro me, jako cloveka anti-shopping to byl ale i tak zazitek. Obchudky a stanky, prodavaci, co se snazi upoutat klienty za kazdou cenu, prodejci, co vas premlouvai ke koupi bajecnych slunecnich bryli nebo znackovych hodinek ci vam strkaji temer pod nos kabelku s otazkou "handbags, handbags?"... Najdete snad uplne vsechno, ale kabelky, bizuterie, slunecni bryle, parfemy a obleceni I love New York vede.. A pri pohledu na ceny, ktere jsou kolikrat jeste usmlouvany na mene nez polovinu, no nekup to!..tedy, vetsina mych spolucestujicich to tak brala.. Proto se na sraz vratili obtezkani taskami, idealne uz nasli i zachody, kde se prevleknout do nove "uniformy" v podobe tricka I love New York. Prislo mi to silenstvi, ale opravdu jsem se pobavila... Vic kravin, suvenyru a lakadel pohromade jsem asi jeste nidky nevidela...

A protoze jen dvoudilne pribehy jsou nuda, necham vas jeste trochu napnute na dalsi pokracovani me mise New York. Blizil se totiz dalsi pusobivy moment meho vyletu, ale zatim povim jen to, ze jsme se presouvali k Rockfeller's center...