Domu trochu jinak

17.5.2009, probudila jsem se v New Yorku a vecer usinala zpet v kanadske vesnici Val-Morin. Ponekud velikostni zmena. Dopoledne jsme si "zatrsali" na cernosske gospel msi a pak uz se autobusem rozlehalo jen: ,,Bye bye New York" a hned nasledne: ,,Jéé, ja uz se tesim domu!" Holky na vedlejsi sedacce si povidaly, jak se tesi domu na svou postylku, jak se tesi na brachu, jak se radi vraci domu... Za oknem se mihal osviceny nocni Montreal. Prejizdeli jsme reku Sv.Vavrince. Vracime se domu. Ale ja, vracim se opravdu domu? Ne, jeste ne. Je to uz skoro rok, co jsem nebyla doma. I tak jsem si tu ale vytvorila takove doma. Jine, nahradni... Jen jsem se pri pohledu na svitici Montreal a pri zaslechnuti onoho rozhovoru same sebe ptala, jake to bude, muj navrat domu. Tam, kde je opravdove doma. Tam, kde na me ceka ta moje postylka, ta segra, to o cem holky mluvily. Lehke si to predstavit, lehke si to vysnit. Tezke rict, tezke odhadnout, jak to vlastne bude doopravdy. Ted se vracim z vyletu z New Yorku, domu, kde to vlastne neni uplne doma, protoze je to take v zasade vylet...