Kdyz jsem mamce do telefonu rekla, ze jsme byli v 68.patre Top of the Rock, jedne z high buildings Rockfeller's center, jeji prvni reakce byla: ,,Jak dlouho tam ten vytah jede?"Me samotnou rychlost, jakou jsem se ocitla nahore, prekvapila. Skrz proskleny strop vytahu jsem sledovala postupne ubyvajici modra neonova svetylka. Dokonce mi stihly zalehnout usi. A vystupem nahore mi k tomu vsemu jeste dosly slova. Myslim, ze jsem se zmohla na neco podobneho jako: ,,Wow!" Smrakalo se a mesto se rozsvecelo. Nespocet svetel, svetylek, lamp, zaricich neonu, a to vse z neuveritlene vysky. Auta na silnici vypadala jako svetlusky poletujici v nocni tme. A vubec pohled dolu do ulice stal poradne nakloneni se az k okraji plastikove ochranne bariery. Byla jsem pohlcena velikosti a vyskou, pripadala jsem si jako drobek chleba ve smesi, co Popelka dostala na roztrideni... Bylo to mimoradne, nedokazu ten pocit popsat... Ale vim, ze je ulozeny, v me mysli, v suplicku s napisem "New York"...
Žádné komentáře:
Okomentovat