Myslim, ze to bylo nekdy v tercii, kdyz jsme se ucili vytvaret internetove stranky. Nikdy jsem svoji stranku nemela. Stejne tak to bylo i s blogem. Tvrzeni, ze zadny z techto vyjadrovacih prostredku nepotrebuji a ze bych ho v zasade nevyuzila nebyla tak uplne pravda. Mozna si to ted trochu vycitam. Spousta mych myslenkovych pochodu, napadu a nebo proste jen takovych blbosti, ktere byly napsany jen tak na nejaky car papiru, se nekam poztracela, par jich urcite najdu pri dukladnem uklidu supliku a nektere jsem proste omylem vyhodila v domneni, ze jde o popsany papir bez hodnoty. Vzdycky me to trochu stvalo, trochu mrzelo, ale nikdy jsem nedospela do faze zalozeni nejakeho prostredku k jejich uchovavani. Asi to byla jen lenost, ke ktere kdyz se pridalo ono "vzdyt toho zase tolik nenapisu", bylo rozhodnuto, ze se zadny blog vytvaret nebude.
Nicmene jista prilezitost se objevila. Jsou to uz 3 mesice, co jsem s vypetim vsech sil zavrela kufr plny veci na 4 rocni obdobi a uspesne dorazila na americky kontinent, do Zeme javoru, do male vesnicky Val-Morin, asi hodinu a ctvrt na sever od multikulturniho Montrealu. Vlastne az doted jsem veskere sve myslenky, postrehy a pocity psala do maleho sesitu v tvrdych deskach, zkratka denik jak ma byt. Jenze zazitku zacinalo pribyvat a tak prazdnych stranek zacalo ubyvat. Tak jsem si rekla dost, zalozim si blog. Nemuze to byt tezke, kdyz ma blog skoro kazdy.
Evidentne bylo me zakladani blogu uspesne, jinak byste asi tezko cetli tyto radky. Nutno dodat, ze vazne nejde o nic sloziteho! Ostatne, zvladla jsem to i ja, naprosty antitechnicky talent!
Takze, co dodat? Snad jen ze jestli se vam tu libi tak preji prijemne cteni, jestli ne, staci kliknout na bily krizek v cervenem ctverecku umisteny v hornim pravem rohu vasi obrazovky. Nikdo vas nenuti cist zazitky z me velke Canadian experience!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat