Ze zivota male kanadske vesnice

Montreal, velke multikulturni mesto citajici asi 2 milony obyvatel. To je ale jen velky zachytny bod, kdyz nekomu s Cech vysvetluji, kde travim svuj 18ty rok zivota. Protoze kdyz rovnou reknu, ze bydlim ve Val-Morin, male vesnicce kousek od mesta Sainte Adèle, tak to vetsine lidi nic moc nerekne. Takze se omezuji na "asi hodinu a ctvrt na sever po dalnici z Montrealu".

A jak vypada zivot na kanadskem venkove? Vsechno je tu rizeno pocasim, hlavne co se tyce snehu, ale mistni jsou na to docela zvykli, takze pripravy nepodcenuji a i pres metr snehu uz v listopadu tu vsechno funguje tak, jak ma. Nezvytnou soucasti mistniho zivota je krome odhrnovace snehu take auto. Vsechno je daleko, jen dolu do vesnice pro postu to trva pesky 15 minut. Takze tam stejne vsichni jezdi autem. Vsude jezdi autem, vsude se nechavaji vozit autem.

Ja uz si na to zacinam zvykat, ostatne nic jineho mi nezbyva, ale muzu rict, ze mestsky zivot a moznosti MHD mi pripadaji tak bajecne jako nikdy. Moznost jit si kam chci a kdy se mi zachce, nebyt zavisla na nekom, kdo me nekam hodi autem. Myslim, ze teprve po tomto roce stravenem na vesnici si budu opravdu uzivat cestovani prazskym metrem a ostatni vydobytky mestske techniky.

Kazdopadne lide ve Val-Morin vypadaji spokojeni bez mestskeho zivota, ruch velkomesta si dopravaji jen zridkakdy v Montrealu. Studentska kazdodenni rutina - rano nastoupi do skolniho autobusu, az do 4:00 p.m. jsou ve skole, pak je skolni autobus doveze domu, venku uz je tma, takze vetsina z nich stejne konci u televize sledujice reality show. Trojuhelnik lednice-televize/pocitac-perina je takovy kazdodenni kolotoc. A ikdyz si mozna uvedomuji, ze mestsky zivot skyta vice moznosti aktivit pro pozdni odpoledne az vecer, ambice neco touhy po zmizeni z venkova nemaji. To jen ja si stale vic a vic uvedomuji, jak jsem mestska holka.

Vikendy jsou relativne akcni, hlavne ted v zime to tu vsude zije, lyzarska sezona sse hlasi. Bezecke trate uz jsou take upravene, stadion na brusleni je otevreny pro nadsence, kteri necteji cekat az zamrznou jezera. Ale chvilku klidu u vecere at uz doma nebo nekde v restauraci si nenecha ujit snad zadna rodina. Obcas se mi zda, ze maji pocit, ze cim vic lidi je u vecere tim lip. Coz ale asi neni uplne objektivni hodnoceni, spis se to vztahuje jen na moji host family.

Ale jinak tu zivot plyne skoro stejne jako u nas v Evrope. Po podzimu prisla zima, strida se tu noc a den, vsechno zabavne utece moc rychle, vse co je nuda se tahle zatracene dlouho. Takze ikdyz si obcas pripadam jako z jine planety, muzu pochyby s klidem zahnat s tim, ze jsem proste jen z jineho konce sveta. Uslovi, ze "jiny kraj, jiny mrav", plati i pres oceana, muzu to potvrdit!