,,A jak se cítíš? Poslední dny než dosáhneš plnoletosti..:-) Jaký to je pocit?"
S usmevem jsem ji odpovedela neco ve stylu: ,,Asi to moc neprozivam... :-)"
A dodavam: ,, Jak jsem rikala vzdycky, na 18 se necejtim:).. sem este maly pivo:) "
Obratem dostavam odpoved: ,, No jo.. sice treba maly pívo, ale ty seš malý pívo v Kanade:-) a to je neco víc ež jen malý pívo, ne?;-) "
Posudte sami, nicmene par radku bych jeste rada dodala.
Vzpominam si, jak jsem pri mem velkem cestovnim dni 20.80.2008 dorazila na letiste do Toronta. proc zminuji prave Toronto, kdyz mou prestupni destinaci bya treba i Pariz? Krome bajecneho cekani na immigration customs se v Torontu udala dalsi vyznamna vec - cestovni skupinka z Cech se rozpadla a kazdy pokracoval sam "na vlastni pest". Taje obrovskeho letiste me nejdriv trochu znepokojovaly, ale po setkani s milymi a ochotnymi lidmi, kteri mi pomohli najit terminal a vse potrebne k memu prestupu, jsem si zacala uzivat nezavislosti. Prala bych vam zazit ten pocit, vazne to stoji za to. Vsechno je cizi a velike, ale ja jsem byla jako "velka holka", ktera je sama ve "velkem svete". Byl to skvely pocit!
Opakem mohou tvorit prvni tydny meho kanadskeho pobytu. Nidky mi rok neprisel jako tak dlouha doba, jako tehdy. V hlave jsem mela hromady myslenek, spousty pochybnosti o mem rozhodnuti, stesk. Sedela jsem v posteli, zachumlana do deky, s tuzkou a papirem a psala a psala. Slzy se mi kutalely po tvarich a rozpijely inkoust na papire. Bylo mi smutno, byla jsem jak mala holka. Ale v hloubi jsem stale verila, ikdyz obcas ne prilis pevne, ze cas to spravi. A moje vira byla spravna, slzave udoli pominulo, uz je to nejaka doba. Stejne ale nezapomenu na vecery, kdy jsem usinala s plysaky v naruci. Ostatne i ted je mam vsechny v posteli. Zmenilo se jen to, ze kdyz jdu spat a vzpomenu si na na uslzeny mokry cumak me zirafy, musim se jen pousmat, jak mi to pripada vsechno davno, jak uz je to vsechno za mnou...
Žádné komentáře:
Okomentovat