Slysim, jak kapky bubnuji na strechu. Stale hlasiteji a hlasiteji. Prsi. Porad vic a vic. Achjo, to nam ten metr snehu, co tu mame zase pekne roztaje. Timto ale me konstatovani konci a vracim se zpet do hlubin spanku. Jeste je tma, vstavani nepripada v uvahu. Probudi me zvonici budik v 7:35. Stale se zesilujici melodie me nenecha dosnit muj sen a ikdyz vstavat je to posledni, co se mi ted chce, tak nemam na vybranou. Nalada se mi behem nasledujicich vterin prilis nezlepsi pri zjisteni, ze nemuzu poradne pohnout hlavou doleva. To nam ten tyden pekne zacina...
Kdyz sejdu dolu po schodech, v kuchyni potkavam vysmatou Sophie. Vesele mi preje dobre rano a ja mozna trochu zmatene koukam do zrcadla, jestli pricinou jejiho smichu je opet bad hair day. Nikoli. Na obrazovce kazde rano zapnute televize bezi ranni zpravy - Salut Bonjour. Co ale zaujalo mou pozornost dnes rano, je zprava bezici na spodnim okraji obrazovky. C.S. de Laurentides est fermé - to znamena, ze nemame skolu!!! Po nocnim desti a pri ranni teplote -1 stupen byly silnice shledany jako kluzske, a tak se skolni autobusy dneska ze svych parkovist vubec nevypravi na svuj kazdodenni okruh.
Nalada se mi jako mavnutim kouzelneho proutku zlepsi. Jen kdyz se podivam z okna ven, pocasi nevypada uplne privetive. Sediva obloha, pada snih smiseny s destem. Zadna idylka.
Je to uz podruhe, co mame snezne prazdiny. Na to, ze tu snih je mesic a kousek mi to dvakrat prijde az dost, jsem jen zvedava, jak to bude vypadat v lednu, az tu bude tech 5 metru snehu, ktere predpovidaji...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat