Jednou v noci..

Nadskocila jsem v posteli asi 10 cm, jak jsem se lekla. Citila jsem, jak mi busi srdce. Do haje, co to bylo? Takova rana. Znelo to jako by na zem spadnul "velkej sutr" a hned po nem poklicka nebo neco plechoveho. Ale odkud by to padalo? A proc? Pak mi ale vsechno doslo. Rozsvitila lampicku a chvili jen mzourala do svetla. Me kroky po schodech byly dosti vratke, ale co byste chteli od rozespaleho vydeseneho tvora uprostred noci. Svetlo na verandu nefunguje, tak chte nechte zazenu tmu v obyvaku velkym svetlem. Prilepila jsem nos na dvere na verandu. Kolem oci jsem si musela udelat z rukou kukatko, abych videla pres odrazy ve skle. Na stole byla hotova spoust. Sakra, meli jsme tu navstevu. Nevitanou. Velmi nevitanou. Otevrely jsme dvere a zacaly "scitat skody". Bylo tomu asi sest hodin zpatky, co jsme v kuchyni vytvoriluy manufakturu na krajeni zeleniny. Dva obrovske kastroly na plotne zvesela bublaly, sem jsme pridaly mrkev, sem nudlicky, sem fazole... Vonelo to uzasne. A chili, co jsme mely k veceri bylo vynikajici. V lednicce na tyhle dva hrnce ale nebylo misto. Nabizela se tudiz veranda. Sophie varovala pred proradnymi zvirecimi predatory, tak jsem na kazdy hrnec dala poklicku naopak, aby bylo tezsi ji zvednout a navrch jeste zatizila tremi, podotykam TREMI kusy dreva. A nechala jsem tuhle pyramidu na stole a s klidnym srdcem a jistotou, ze je vse v bezpeci, sla spat. Nemohla jsem usnout, furt jsem se prevalovala a kdyz jsem konecne zacala proplouvat do krajiny snu, rana jako z dela, ktera mi malem zpusobila zastavu srdce, jak jsem se lekla. Ted jsme jen koukaly na tu spousta, dreva, co jsem pouzila jako zavazi byla rozhazena po verande, poklicka asi 2 metry od hrnce. Ubrus pokydany cervenou omackou z chili, zbytky fazoli a masa. Evidnetne jim chili chutnalo vic nez nase skvela zeleninova polevka. Prenesly jsme zbytky v hrncich do kuchyne. Ikdyz je v zadnem pripade nemuzeme jist, prece je nenechame tem zatracenym chlupatym myvalim potvoram. Ne, byla jsem vazne vztekla a nastvana. Jak muze myval, ne medved nebo jine velke zvire, ale MYVAL, zvednout pro nej podle me tezke kusy dreva, navic 3 KUSY DVERA a poklicku, co je obracne?!? Bylo mi lito tech dobrot, jejichz osud ted miril do zachodovy misy. Vztekala jsem se takhle asi ctvrt hodiny. A stejne to ted bylo k nicemu. Jen se mi to zdalo ciste absurdni. Chvili jsme cekaly, jestli neprijdou znovu pro pridavek, ale pak jsme to vzdaly. Usinala jsem a v duchu radila tem chlupacum at si ty zbytky hezky dojdou dojist, ze to po nich uklizet nebudu. Za to, co nam provedli ani nahodou! Na jednu stranu me to vsechno pekelne zralo. Navic jsem se musela podrobit dalsimu pocitani ovecek, abych se vubec dostala k pokracovani sveho snu, ktery tak pekne zacal a ktery byl tak krute prerusen myvali navstevou, kterou jsem navic ani nepristihla pri cinu! (cemuz se mezi nami neni moc co divit, nez jsem se rozespala vyhrabala tak by snad i zelva stihla utect..). Na druhou stranu to bylo vtipne. Vtipne az absurdni. Ted se musim nasi nocni prihode smat. Neodpustila jsem jim to, ale celkove je to legracni. No, uznejte sami, ze myvali navsteva podobneho typu v jednu v noci je docela rarita, ne?

P.S. A pak ze je myval mile zviratko!...