Celou cestu na postu jsem premyslela, kdo mi pise. Nebylo to poprve, co jsem dostala balik, ale vzdycky to byla jen karticka, za kterou mi u prepazky dali mou zasilku. Ne jako ted, kdy na klice domovnich dveri viselo upozorneni na zasilku, ktera vsak muze byt predana jen do vlastnich rukou. Ze by dorazil onen balik, co mamka mela v planu poslat? Proc bych ho ale musela prevzit osobne, kdyz minule to vzdycky mohl vyzvednout kdokoli? Ze by neco z EF? Ale zadna z odpovedi, ktere jsem si pripoustela nebyla spravna. Kdyz mi slecna u prepazky podala krabici a ja videla pismo, bylo mi jasne, kdo balik poslal. A verte, ze jestli bych od tohodle cloveka neco necekala, bylo by to posilani peclive zalepene krabice. Zivot je plny prekvapeni...
Ale aby tenhle pribeh precejen aspon trosku mel pointu, prozradim, co jsem to vlastne dostala. Protoze ten clovek proste vi, co poslat, aby potesil. Vi, co napsat, aby to zahralo u srdce. Zkratka vi...
A tak se ted koukam na uz prazdnou lahev od Kofoly. Po nejakem pul roce a stejne chutnala. Z reproduktoru se ozyvalo, ze "...vyhledove, budeme vsichni stastni..." a ja se musela usmat nad basnickou bez nazvu:
Proc se komar tolik mraci,
proc zatina pesticky?
Protoze ho v brisku tlaci
ctyri krevni desticky.
Dekuju :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat