"Az bude nejhur"

Jestli jsem se za tu dobu, co jsem tady, zmenila, tak vas ujistuji, ze minimalne jedna vec mi zustala. Stale jsem "bordelar", muj stul je jako skladiste, kreslo preteka pod tihou odlozeneho obleceni. A tak se stalo, ze jsem zase neco hledala. Uz ani nevim, co to bylo, vlastne to ted neni dulezite. Otevrela jsem malou skrinku nad stolem a vykouknul na me pytlik bonbonu. Ceske Jojo gumovi medvidci. Pytlik, ktery jsem mela "na cestu" do letadla, kdyz jsem letela sem. Nesnedla jsem je. A ted jsem na ne dostala chut. Mozna vam ted moje jednani bude pripadat smesne a detinske, asi to tak i ve skutecnosti je, ale tak co. Nikdy jsem si nehrala na velkou holku. Ani ted ne. Vzala jsem pytlik do ruky, ale rekla jsem si, ze prece ty CESKE GUMOVE MEDVIDKY nesnim jen tak. Napadlo me, ze bych si je mohla nechat "az bude nejhur". Ale vedela jsem, ze to "nejhur", to nejtezsi obdobi, zacatky, uz mam za sebou. Hledala jsem dalsi prilezistosti. Byly i takove, ze si je privezu domu, ale pak jsem si rekla, ze by se jeste mohli zkazit a ze by to byla skoda. Koukala jsem do diare. Zbyvaly dva dny do 23. ledna. Zacala jsem v duchu pocitat. Prijela jsem 20. srpna, tudiz 20. ledna to bylo presne 5 mesicu co jsem tady. Odjezdy je planovany 24.-26. cervna. Takze 23. ledna je presne polovina (kdyz pocitame odjezd 26. cervna..). Usoudila jsem, ze je to dostatecna prilezitost ke konzumaci ceskeho zuzu...
Zbyl mi jen prazdny obal. Byla jsem spokojena, ze jsem nasla hezkou prilezitost, ze jsem nezbastila medvidky jen tak z mlsnosti.

Vim, ze je to mozna usmevna historka, ale kazdy jsem nejaky, ze? :)