Ohlidni se..nikdy nevis, co uvidis...

Vlastne jsem na to az do ted poradne nemela cas. Cas bezel dal a dal a ja bezela s nim. Bez zastavky, bez ohlidnuti. Terpve vecer, kdyz jsem se zachumlala do deky se svym notyskem, ktery bych nerada nazyvala denikem, protoze toto slovo mi jednak prijde prilis zavadejici a navic ve mne vzbuzuje prilisnou naivitu desetiletych fall in love holcicek. Jako nejvystiznejsi nazev povazuji "bonz-blocek".. (jen abych uvedla veci na pravou miru - tento genialni nazev neni z me hlavy, ale rada ho pouzivam:)..) Otocila jsem stranku. Byla prazdna. Nenalinkovano. Posledni stranka, posledni den v roce. Tak nedavno jsem se na chalupe divali na ohnostroje slavici rok 2000. A ted tu mame rok 2009. Rikam si, zastracene, uteklo to tak rychle. A musim se smat, kdyz si vzpomenu, jak jsem v zari smutnila a prislo mi techto 10 mesicu moc dlouho. Vzdyt to tak utika. Obcas si rikam, ze je to skoro skoda.
Normalne to asi nedelam, beru prichod noveho roku jako neco, co zkratka prichazi a jde dal. Letos jsem si male ohlednuti neodpustila. Urcite bylo spousta jinych drivejsich a dulezitych udalosti, ale ted je ten moment, kdy si to uvedomuju. Ted mi dochazi, ze rok 2008 si budu pamatovat po cely zivot. Rok, kdy jsem ucinila jedno z nejvetsich rozhodnuti meho dosavadniho, mozna i nadchazejiciho zivota. Neni to jen rozhodnuti jako kazde jine, ikdyz se to tak muze zdat. Tezko se to vysvetluje, je to zkratka neco vic. To, co poznamena na furt. A nemluvim ted o plynne francouzstine, anglictine, o poznani novych kamaradu,... Tyhle veci jsou skoro to posledni. Jsou tu totiz veci, ktere bych si tohoto pobytu mozna nikdy neuvedomila, mozna nikdy nedocenila. Vlastnosti a pocity, ktere bych asi nikdy nepoznala. Ikdyz to zni asi divne, pripadam si mnohem vic otevrena sama sobe. Poznavam sama sebe, vidim sama do sebe. Prijde mi fajn, dostat sanci prozit si, jake to je.
Tak jsem zavrela popsany bonz blocek a zacala linkovat novy. Protoze, ikdyz se to muze zdat detinske, chci si pamatovat a jednou, treba i za deset let, precist, co jsem tu prozila. A ze toho jeste bude, vzdyt mam jeste peknych 6 mesicu!

A pak?.. Pak long way home, ale stale je to home, sweet home!