Drobek

Už vám někdy bylo ouzko? Teď nemám na mysli poci, kdy s bušícím srdcem čekáte, jestli dnešní zkoušení vyjde na vás nebo ne. Myslím spíš ten pocit prázdnoty, vnitřního sevření, zmaru. Někteří tomu říkají trudomyslnost. Někteří to nazývají jednoduše smutkem. A já tomu dnes říkám ouzko. Něco málo od každého. Když se nic nedaří, když celá tíha okolního světa klesá na vaše ramena a vy se jen marně rozhlížíte po někom, kdo by se s vámi o váhu rozdělil. Jenže bochník okoral, rozdrobil se na malé částečky, které teď můžete leda tak smést ze stolu. Zatím sice jen tak bez ladu a skladu ležím na ubruse, který je sice krásný, moc fajn, ale už by to chtělo, aby příšla velká mocná ruka, s ubrusem třepla a já se nachomýtla k nějakým novým, neokoralým drobečkům. A když o tom tak přemýšlím, když byste někdo chtěl vyměnit ubrus za nějaký neokoukaný, exotický, jiný, asi bych byla pro všemi deseti. Tenhle schovejte, věřím, že přijde čas, kdy se zase ráda vrátím na starou známou půdu. Ale teď, klidně mě vstřelte na Mars, jen prosím nějakou změnu...