Ten nejhezčí dárek

Nad dveřmi se rozezvonil malinký zvoneček. Hlásil nového příchozího a prodavačka v malém knihkupectví se na něj hnedka zkoumavě podívala. Dívka kývla na pozdrav, setřepala vodu ze sklapnutého deštníku a umístila ho do koše na paraplata, co stál hned u východu. Zákazníků v obchůdku bylo jen pár a všichni byli zaujati listováním ve vybraných titulech, probíráním se v regálech a vybíráním toho, za čím sem přišli. Nikdo ani nevzhlédl, když její podpatky klapaly, když sestupovala schůzky ode dveří. Mlčky se tedy zanořila také mezi regály knih, mezi vysouké sloupce titulů vyskládaných v policích až po strop. Takových písmen, takových slov, pomyslela si, když přejížděla prstem hřbety knih vyskládaných v polici. Náhle se její ukazováček však zastavil. Byla to docela úzká, spíš menší knížka. Vysunula ji z regálu, vzala její čtvercový formát do ruky a zběžně prolistovala první stránky. Byla to ona, přesně ta, co sháněla, co měla vyhlídnutou. Ta, o které byla přesvědčená, že se mu bude líbit, že ho potěší, že je tím vhodným dárkem. Vyrazila volným krokem k pokladně, nemělo smysl se dál zdržovat, měla vybráno, obava z toho, že požadované čtení nesežene, zmizela, a tak už se její myšlenky toulaly mezi barevnými papíry, kde přemýšlela nad tím nejvhodnějším z nejvhodnějších. Zaplatila a vydala se na tramvaj. Kapky jí bubnovaly do rozevřeného deštníku, sukně se jí vlnila nevlídněm větru a podzimní chlad se snažil zavrtat hlouběji pod kabát. Spíš ze zvyku než že by nad tím přemýšlela nastoupila do přeplněné tramvaje. Nevšímala si důchodců, co si vedle ní stěžovali na dnešní mláděž, z přemýšlení ji nevytrhlo ani plačící nemluvně, které se jeho matka snažila marně přimět ke spánku. Celou cestu byla schovaná ve své bublině, zamyšlená a tichá. Bude to pěkný dárek, bude se mu líbit a bude z něj mít radost... Také by takový asi vlastně chtěla. No ano, určitě by takový také chtěla od někoho dostat. Přesně tak, jak ho dnes dostane on. Pravda, mohla by si o něj říct, až se jí kamarádka bude ptát, co by chtěla k vánocům nebo až rodiče budou vyzvídat, co by jí udělalo radost k narozeninám, ale to by přece nebylo ono. Nechtěla to dostat proto, že si to přála, chtěla spontánní dárek. A tak jí nezbývalo než doufat, že někoho osvítí múza a napadne ho obšťastnit ji právě tím, o čem si snila...

Pozn. Snad tento příspěvek nepůsobí příliš ostentativně... Vždyť já vím, že základem pořádných narozenin je báječný dort a že dárky o vánocích nosí Ježíšek...