Hlavně sledujte web!

Dnes jsem si konečně koupila nové tkaničky do pohorek. A protože v Hudy sportu mají na ISIC slevu, pohotově jsem ji u kasy vytáhla. Jenže už ne tu s nápisem "Gymnázium Nad Alejí", nýbrž tu s dvojjazyčným "Karlova univerzita/Charles University". Pak mi to všechno začalo docházet. Respektive se tak děje už od prvního zápisu, kdy mi na žurnalistice nasolili takový rozvrh, že jsem se z toho možná ještě teď nevzpamatovala. Věřte, instrukce byly velmi sporé a to, jak skombinuji dvě vyvolené fakulty, o to už se tuplem nikdo nezajímá. Nezbyde nic jiného než se pečlivě zanořit do tajů naprosto nepřehledných a času-požírajících internetových stránek a snažit se vyšťourat odpovědi na nejrůznější otázky, pod jejichž tlakem mi občas praská hlava. Samozřejmě že jsme jako prváci vybaveni praktickými brožurkami, kde "najdete vše potřebné, co si zařídit". Ano, praktické jsou a mnoho se tam vyčte. Bohužel to druhé mnoho ne. A tak zbývá stále stres, jak to všechno dopadne. Na posledním dnešním zápisu, jako by můj osud byl zpěčetěn. Bylo rozhodnuto, stojím v blátě až po kolena. Asi bude chvilku trvat, než se v něm naučím chodit. I když pravda, možná ani tak moc ne, oni nám moc času na nějaké rozkoukávání stejně nědají, takže zkrátka do vody a plav. Na informační schůzce vše probíhalo přesně dle očekávání, spousta "bububu"...ale i mnohé konstruktivní a praktické informace. Bylo fajn, když s vámi jednají polopatě, ač ne jako s totálním vymatlancem. Prozatím se však člověk stejně nedozvěděl víc, než že si má prostudovat web a sledovat stránky, na kterých se v následujících týdnech, v týdnech, kdy už půjde do tuhého, objeví rozvrh. No, opravdu jsem na to zvědavá. Abyste neřekli, že jen tak planě kecám, náhodou jsem stránky už pečlivě studovala. Nemám pocit, že jsem něco vydumala a z toho, co jsem sice vydumala, nejsem příliš moudrá. Ale co, třeba mě ještě svítí vysokoškolský duch... Hehe... Každopádně dvouhodinové čekání na ISIC mám za sebou, komedie, dražba a výměna pořadových čísel mě jen utvrdila v tom, že ostatní na tom nejsou o mnoho lépe a že jsme všichni na stejné lodi. A ač bych vlastně už ráda začala řešit reálné problémy, reálně zjistila, kolik předmětů se mi kryje a reálně se seznámila s realitou, že si budu muset pořídit teleport pro přesun mezi fakultami, sice zápis mám úspěšně za sebou, ale prakticky rozvrhy vyvěšené ještě nejsou... Pravda, kdo by se honil, že... Času dost.. A tak se ve svých úvahách jen točím v kruhu. Vyjde? Nevyjde? Stihnu? Nestihnu? Jak? Co když...? ... A vše končí stejně - uvidíme... Dodám snad jen - už aby to bylo!